Přeskočit na obsah

Wilhelm Weitling

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wilhelm Weitling
Narození5. října 1808 nebo 1808
Magdeburk
Úmrtí25. ledna 1871
New York
Povolánípublicista a spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Weitling (5. října 1808 – 25. ledna 1871) byl raný socialista německého původu a teoretik komunismu. Povoláním krejčí emigroval nejdříve do Francie, kde se zapojil do tajných spolků revolucionářů. Stal se zakládajícím členem Svazu spravedlivých, jenž se později měl změnit v první marxistickou politickou organizací na světě, Svaz komunistů. Weitling nesouhlasil s humanistickým socialismem Saint-Simona či Fouriera a propagoval revoluci, jež by nastolila vládu dělnické třídy. S Marxem se však co do pojetí revoluce neshodl a byl se svými přívrženci ze Svazu komunistů vyloučen. Poté Weitling odešel do USA, kde se oženil a zůstal až do smrti. Získal několik patentů za své vynálezy, například za stroj na šití knoflíkových dírek. Zemřel v New Yorku.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Die Menschheit. Wie Sie ist und wie sie sein sollte, (1838/39) Text online
  • Das Evangelium eines armen Sünders, (1845)
  • Garantien der Harmonie und Freiheit, 1849

Weitling připomíná, že zavedené stroje nejenže nezlehčily dělníkům práci, ale pouze zvýšily zisky bohatých a připravily dělníky o práci. Zároveň se domnívá, že v nové společnosti by stroje sloužily skutečně všem lidem, což by mělo být jejich skutečným posláním.[1]

Weitling zdůrazňuje, že lidé pracují v potu tváře od rána do večera a hoc jsou sýpky bohatých přeplněné, většina obyvatel planety postrádá i věci nutné k obživě, bydlení a odívání. Příčinu tohoto stavu nachází v nerovném rozdělení práce a její plodů (nerovném rozdělení práce, statků a spotřeby statků), které jsou příčinou chudoby a bohatství. A prostředkem tohoto zla jsou peníze. Weitling volá po zdanění bohatých, kritizuje lichvu, nerovné rozdělení a spotřebu statků, nerovnost, zneužití peněz na obohacování se na úkor druhých. Projektuje zřízení národní banky a národních dílen. Předpovídá sjednocení lidstva, rovné rozdělování práce, přístupnou výchovu, rovné práva pohlaví, odstranění dědičných výsad, zavedení všeobecných voleb, stejné povinnosti bez privilegií. [1]

Za nejvyšší vědu považuje filozofii, jejímž úkolem je zavést mezi všechny vědy řád a harmonii celku. Vědy dělí na filozofii lékařství, fyziku a mechaniku. Znalost těchto tří věd a nadměrný talent je podmínkou způsobilost vládnout v tzv. triu. Trio, nebo řada tří, která stojí na vrcholu Weitlingovej ideální společnosti sestává z největších géniů, kteří jsou dosazování na základě znalostí a talentu, a to prostřednictvím konkurzů. Na řízení společnosti (velkého rodinného celku) se dále podílejí: ústřední kolegium mistrů, akademie, akademická rada, zdravotní komise a další instituce.[1]

Weitling uvádí přes 100 citátů z Bible, které vysvětluje a argumentuje ve prospěch sociálního vnímání křesťanství. Opírá se také o křesťanských utopistů jak byly Lamennais či Münzer, kteří dokázali, že demokratické názory vyplynuly z křesťanství.[1]

Citace z díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Nehľaďme stále nahoru, na modrou oblohu, pokud je řeč o říši Boží. I tady na zemi je možné vybudovat království nebeské. [1] W. 171 [2]
  • Každá generace má svou vlastní představu dokonalosti. Člověk se k ní může přiblížit, ale za svého života ji nikdy zcela nedosáhne. [1] W. 24 [2]
  • Dnešní společnost se svým pojetím vlastnictví podobá trosečníkům, z nichž každý se cítí dobře, pokud se mu podaří zachytit ve víru o břevno. Zvlášť pokud vidí, jak se jeho sousedé zoufale brání vlnám bídy. Nicméně, zdráhali by se snad všichni nastoupit na loď, která by je přišla zachránit? [1] W. 167 [2]
  • …kdo žádá stejnou měrou pro všechny je stejně křesťan, jakož i komunista. Proto byl také Ježíš komunista, protože hlásal princip společenství a nutnost tohoto principu; jeho uskutečnění a podobu, ve které bude uskutečněn, ponechal budoucnosti. Možná s tím byly v esejskom spolku srozuměni, ale plán křesťanské republiky tehdy neexistoval. [1] W. 171 [2]
  • Dokud se mohl stát vlastníkem každý, kdo chtěl, nebylo vlastnictví pro společnost škodlivé. Tehdy žilo tak málo lidí, že neměli ani představu o rozloze Země. Od té doby jsme se značně rozmnožili ... půdy ale zůstává stále stejně. Hodí se tedy rozdělení půdy, k němuž došlo před tisíci let, i na dnešní dobu? Ne, protože dnes, kdy miliony lidí nevlastní nic, stalo se vlastnictví majetku bezprávím spáchaným na společnosti, neodpustitelnou a stydlivě krádeží.[1] W. 55-6 [2]
  • Obchodníkovi nic nebrání v tom, aby svým zákazníkům předložil přehnaný účet, ale jen ať se dělník nikdy neodváží žádat zvýšení své mzdy ...[1] "W. 124 [2]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j PERNÝ, Lukáš. Evanjelium podľa Wilhelma Weitlinga, buriča, proroka a vizionára vedecky riadenej spoločnosti. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-11-22 [cit. 2019-11-22]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. ↑ a b c d e f WEITLING, W.: Lidstvo jaké by mělo být. Praha: Mladá fronta, 1987

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Weitling, W. Lidstvo jaké by mělo být. Praha: Mladá fronta, 1987.
  • Eduard Fuchs (Vorwort) in Sammlung gesellschaftswissenschaftlicher Aufsätze. Hrsg. von Eduard Fuchs. 4. u. 5. Heft: Das Evangelium eines armen Sünders. Von Wilhelm Weitling. Zweiter Neudruck, München 1897
  • Helmut Asmus, in Magdeburger Biographisches Lexikon, Magdeburg 2002, ISBN 3-933046-49-1
  • Schäfer, Wolf: Die unvertraute Moderne. Historische Umrisse einer anderen Natur und Sozialgeschichte, Frankfurt, 1985, ISBN 3-596-27356-0
  • Martin Hüttner: "Wilhelm Weitling als Frühsozialist : Essay". Haag und Herchen, Frankfurt am Main 1985, 1994. 94 S. ISBN 3-86137-127-8
  • Jürg Haefelin: "Wilhelm Weitling : Biographie u. Theorie ; d. Zürcher Kommunistenprozess von 1843". Bern ; Frankfurt am Main ; New York : Lang 1986. 277 S. (Zugl.: Zürich, Univ., Dissertation 1985) ISBN 3-261-03583-8
  • Ellen Drünert: "Die religiös-ethische Motivation des Kommunismus bei Wilhelm Weitling : Versuch einer Analyse". Bonn 1979. Diss. Erziehungswiss. PHR Bonn
  • Wolfram von Moritz: Wilhelm Weitling. Religiöse Problematik und literarische Form. - Bern,Frankfurt am Main,New York, 1981. (Dissertation Germ./Theol. Uni Wuppertal) ISBN 3-8204-7067-0
  • Waltraud Seidel-Höppner: Wilhelm Weitling, der erste deutsche Theoretiker und Agitator des Kommunismus. Berlin 1961 (Inst. f. Gesellschaftswiss. beim ZK d. SED, Diss. v. 23. März 1961).
  • Lukáš Perný: Evanjelium podľa Wilhelma Weitlinga, buriča, proroka a vizionára vedecky riadenej spoločnosti. In: DAV DVA - kultúrno-politický magazín


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wilhelm_Weitling&oldid=23828170“