Zoborožec bělolící
 Zoborožec bělolící | |
|---|---|
 Zoborožec bělolící | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | zoborožci (Bucerotiformes) |
| Čeleď | zoborožcovití (Bucerotidae) |
| Rod | zoborožec (Anthracoceros) |
| Binomické jméno | |
| Anthracoceros albirostris (Shaw, 1808) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zoborožec bělolící (Anthracoceros albirostris) je druh zoborožce, který se vyskytuje v jižní a jihovýchodní Asii. Opeření hraje černými a bílými barvami, výrazný je žlutý zobák ve tvaru kravského rohu s velkou žlutou přilbicí. Zoborožec bělolící je nejméně ohroženým druhem z asijských zoborožců, jelikož je značně tolerantní sekundárnímu lesu i kulturní až urbánní krajině a jako jeden z mála zoborožců není závislý na primárním lese pro hnízdění.
Systematika a rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Zoborožce bělolícího formálně popsal v roce 1808 anglický přírodovědec George Shaw pod názvem Buceros albirostris.[2][3] Druhové jméno albirostris pochází z latinského albus = „bílý“ a -rostris = „zobákový“ (rostrum = „zobák“).[4] Druh se řadí do rodu Anthracoceros. Vyskytuje se ve dvou poddruzích:[5]
- A. a. albirostris (Shaw, 1808) – areál rozšíření sahá od Indie po Čínu a na jih na sever Malajského poloostrova;
- A. a. convexus (Temminck, 1832) – vyskytuje se od jihu Malajského poloostrova na Velké Sundy a přilehlé satelitní ostrovy.
Stanoviště
[editovat | editovat zdroj]Biotop druhu utváří vlhký opadavý a stálezelený les, lesní okraje, lužní lesy a v novodobé historii i sekundární lesy, vytěžované oblasti či dokonce zemědělská pole. Vyskytuje se typicky do 700 m n. m. Může se objevovat ve vesnicích i velkých městech jako je Dillí nebo Čandígarh. Celková populace druhu není známá, jedná se nicméně o nejběžnější druh asijského zoborožce. V thajském národním parku Khao Yai byla hustota výskytu zoborožce bělolícího odhadnuta na 21 jedinců na 1 km².[6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Dosahuje výšky kolem 55–60 cm. Opeření samce i samice je prakticky stejné, liší se holé partie (viz níže). Horní část těla včetně křídel a hlavy a horní části hrudi jsou černé. Spodní část hrudi, břicho, boky, spodní ocasní krovky, krovky na spodní straně křídel a konečky většiny ručních i loketních letek jsou bílé. Zbytek ručních a loketních letek je černý. Svrchní ocasní krovky jsou u báze černé, poté rychle přechází do bílé; výjimku tvoří střední pár ocasních per, který jsou po celé délce černý. Tato dvě středová pera mírně přečnívají zbytek ocasu (asi o 3 cm). Mohutný zobák samce je žlutý, podél horní hrany na něj navazuje velká žlutá přilbice. Počátek i konec zobáku i přilbice je zbarven černě. Neopeřená oblast kolem očí a na hrdelních vacích jsou bílé. Duhovky samce jsou tmavě červené, nohy šedé. Samice je oproti samci menší, její přilbice je méně vypouklá bez vyčnělé špičky. Zobák i přilbice samice jsou převážně žluté, zhruba od poloviny ke konci černé a spodní čelist má hnědé skvrny. Samičiny duhovky jsou hnědé.[2]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o stálý teritoriální druh, co se pohybuje nejčastěji v páru nebo v malých rodinných skupinkách.[7] Hlavně mimo období hnízdě se však může sdružovat do početných hejn; zaznamenáno bylo i hejno o 170 jedincích.[6] Potravu druhu tvoří ovoce (hlavně místní druhy fíků, může však pojídat i pěstované plodiny jako jsou banány, manga, papáji, rambutany aj.), velký hmyz i menší živočichové jako jsou plži, žížaly, škorpióni, plazi nebo menší ptáci a jejich vejce. Příležitostně může ulovit i kraby, krysy nebo menší rybky. Potravu hledá hlavně ve stromovém baldachýnu, občas i na zemi. S oblibou podniká prachové koupele, aby se zbavil svých ektoparazitů.[7]
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí v přirozených dutinách stromů od úrovně země do 30 metrů nad zemí, často na dvojkřídláčích (Dipterocarpus sp.), naukleách (Nauclea sp.) aj.[7] S oblibou využívá hnízdiště z předchozího roku. Průměrný rozměr hnízda bývá 37 cm na výšku, 46 na délku a 150 cm na výšku.[8] Jakmile dojde ke spáření, samice se usadí na hnízdě a zazdí se s pomocí hmoty ze směsi hlíny, vlastního trusu a dřeva. V zídce je ponechán malý otvor na příjem potravy.[8]
Doba snášení vajec se liší podle oblasti, např. v pevninské části areálu výskytu to je únor až březen, zatímco v ostrovní Malajsii a Indonésii to je září až květen. Samice snáší 1–4 vejce, která pak inkubuje kolem 25–33 dní.[7] V době inkubace obstarává potravu samice samec, který ji krmí regurgitací potravy. Po vyklubání mláďat samec pokračuje v donášení potravy potomkům a samici, které vykrmuje nejčastěji ovocem, častý je však i hmyz a příležitostně jim donese i menšího živočicha. Bylo poukázáno, že samice může nejslabší mládě zabít a nakrmit s ním ostatní mláďata, aby tak zvýšila jejich šance na přežití.[9] 41–64 dnů po vyklubání mláďata spolu se samicí konečně opouští hnízdo. Samice někdy může hnízdo opustit o několik dní (max. o 20) před ptáčaty.[7]
Ohrožení a početnost
[editovat | editovat zdroj]Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce bělolícího za málo dotčený druh. Jedná se snad o jediného zoborožce (možná ještě se zoborožcem klínoocasým (Ocyceros birostris)), který není závislý na primárním lese pro svá hnízdní stanoviště, což značně hraje v zoborožcův velký prospěch. Na některých místech se zoborožci bělolící chovají jako domácí mazlíčci, globální populaci to však neohrožuje. V některých částech jihovýchodní Asie (Vietnam, Laos, Thajsko) se na místních trzích mohou prodávat přilbice zoborožců bělolících jako suvenýry. V severovýchodní Indii bývá druh i loven, nicméně rozsah lovu není tak velký jako u větších druhů zoborožců.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 164-170. (anglicky)
- ↑ SHAW, George; NODDER, Frederick Polydore. The Naturalist's Miscellany. London: Printed for Nodder & Co, 1790. Dostupné online. DOI 10.5962/bhl.title.79941. S. 19, plate 809.
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 39. (anglicky)
- ↑ Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Anthracoceros albirostris [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22682437A184925767.en. (anglicky)
- ↑ a b c d e POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 138-141. (anglicky)
- ↑ a b CHAIYARAT, Rattanawat; KONGPROM, Urarikha; MANATHAMKAMON, Darika. Captive breeding and reintroduction of the oriental pied hornbill ( Anthracoceros albirostris ) in Khao Kheow Open Zoo, Thailand. Zoo Biology. 2012-11, roč. 31, čís. 6, s. 683–693. Dostupné online [cit. 2023-11-09]. ISSN 0733-3188. DOI 10.1002/zoo.20432. (anglicky)
- ↑ CHAN, Y.; ZAFIRAH, M.; CREMADES, M.; DIVET, M.; TEO, C.; NG, Shilen. Infanticide-cannibalism in the Oriental Pied Hornbill Anthracoceros albirostris. S. 170–173. Forktail [online]. 2007. Roč. 23, s. 170–173. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky)
- POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zoborožec bělolící na Wikimedia Commons 
Taxon Anthracoceros albirostris ve Wikidruzích