Abcházie, krajina kavkázská, čásť gub. kutajisské mezi vých. břehem Černého moře a odbočkami hl. hřbetu horstva kavkázského. Zaujímá 3661 km2 a dělí se na 3 okruhy (okresy): bzybský, abcházský a abživský (abžuaský), oddělené od sebe horskými hřebeny, z nichž nejznamenitější jest hřbet Abcházský, tvořící sev. hranici okr. bzybského a abcházského, a Džvedis-vika na sev. okresu abživského. Rovin jest málo, na př. rovina Picundská (při ústí ř. Bzybi) a Kodorská. Z řek značnější jsou tyto: Bzyb a Apsta v okr. bzybském, Kelasur a Kodor v okr. abcház. a Galjudzjuj v okr. a živském, z nichž některé jsou splavny. Na straně černomořské jest hojně zálivů; z nich největší a nejhlubší jest Suchumkalský. Podnebí v části horské jest zdravé a mírné, kdežto na pobřeží vlhké a nezdravé. Z nerostů zvláště hojný je mramor a ruda železná i olověná. Flora jest bohata a pestra, vinohrady a listnaté lesy četny. A. jest sídlem Abcházův, nejsilnějšího kmene ze skupiny plemen abcházských. (Viz vyobr. č. 18.) U Turků slovou Abázové, u Čerkesů Azegové, u Gruzinců Bzybové (dle ř. Bzybi), sami se nazývají Absna n. Absne. R. 1875 bylo jich 70.000, ale po válce rusko-tur. (1877–78) stěhovali se hojně do Turecka, tak že nyní na ruském území jich není více než 13.000 Mají úzké tváře, hlavu po stranách stlačenou, rysy obličeje nepravidelné, pleť temnou a vlasy černé. Jsou silní, postavy prostřední, zavalité. Povahou jsou líní, nespolehliví a nedosti stateční, ale mstiví a loupeživí. Náboženství jejich jest směs křesťanství a islámu s názory pohanskými (ctění hájů, duchů atd.). Jazykem liší se od ostat. kmenů kavkázských; dle Klaprotha, Duboise a Wiedemanna náležejí k nářečím čerkesským. Písma vlastního nemají, neb vyšší vrstvy píší i mluví gruzinsky. Hlavní místa jejich jsou Suchum-kale, Okum a Cebeldinsk. Orbou zaměstnávají se velmi málo, sejíce jen pro domácí potřebu kukuřici, gomi (proso) a některé druhy pšenice; za to velmi pilně pěstují vinařství (vývoz vína 10.000 hl ročně) a včelařství. Chov skotu a ovcí jest velmi čilý. Průmysl jest nepatrný; kromě vlněného hrubého sukna, z něhož připravují si burky a jiné části oděvu, vyrábějí Abcházové ještě dobré zbraně ocelové. Obchod s otroky, který do nedávna v A-ii kvetl, jest od ruské vlády potlačen. – Dějiny: A., území Abcházů č. Abasgů, jak je zovou staří historikové římští, byla známa Řekům již v VII. stol. př. Kr. Milétští založili zde kolonie, vedouce odtud obchod s Asií a dle kronikářů gruzinských byly země ležící na záp. od ř. Egrise (nyn. Inguru) t. j. nynější A. 250 let př. Kr. v moci řecké. Hlavní osady řecké byly Dioskurios (nyn. Izgauri) a Pitiunt. V I. stol. př. Kr. byla A. částí říše Mithridatovy, po jeho smrti náležela Římanům, kteří sem za cís. Diokletiana posílali zločince a zvl. křesťany tehdá pronásledované. V VI. stol. po Kr. za válek Řeků s perským kr. Kosruem nabyla A. samostatnosti, než brzy opět připadla cís. byzantskému, čímž se v ní křesťanství rozšířilo. Náměstník řecký León I. prohlásiv se r. 786 vladařem abcházským, založil dynastii, která vymřela r. 985 Theodosiem II., po němž zdědil ji gruzinský car Bagrat III. Sdílejíc osudy s Gruzií byla později Davidem II. udělena v léno potomkům Širvan-šáhův (knížatům Širvašidze), kteří se v XV. stol., když Gruzie byla seslabena nájezdem Mongolův, odtrhli a stali samostatnými. Po pádu Cařihradu (1463) připadla k Turecku, čímž i islám do A. vnikl a v ní se rozšířil, až konečně r. 1810 Safir bej, kn. Širvašidze, poddal se dobrovolně Rusku a přijal pravoslaví, začež byl od rus. vlády potvrzen dědičným správcem A. Pokus z r. 1823 zbaviti se svrchovanosti ruské, byl již násl. roku zmařen, načež od míru drinopolského (r. 1829) počalo nenáhlé podrobování A. pod moc ruskou, které trvalo až do r. 1864. Za poslední války rusko-turecké r. 1877–78 Abcházové vzbouřili se sice a pomáhali Turkům, avšak po vítězstvích ruských na bojišti kavkázském byli opět podrobeni.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Abcházie 