dunění
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [dʊɲɛɲiː]
dělení
[editovat]- du-ně-ní
podstatné jméno
[editovat]- rod střední
- verbální substantivum
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | dunění | dunění |
| genitiv | dunění | dunění |
| dativ | dunění | duněním |
| akuzativ | dunění | dunění |
| vokativ | dunění | dunění |
| lokál | dunění | duněních |
| instrumentál | duněním | duněními |
význam
[editovat]- dunivý zvuk
- Odevšad se ozývalo dunění, rachocení, bubnování, ale Frantíkovo ucho zachytilo sykot brusky, svištění transmise, dupot bucharu a teď, teď i zvuk nad všechny nejmocnější, podzemní, tajupný, a přece důvěrně známý, spokojené předení velkého kocoura, tátovský hlas, rozechvívající každou pořádnou továrnu – parní stroj.[1]
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ BRANALD, Adolf. Dědeček automobil. Praha : Státní nakladatelství dětské knihy, 1963. S. 11.