| dbo:abstract
|
- Diferencované sdružování je teorie, vyvinuta významným americkým sociologem (1883, Nebrasca – 1950, Indiana). Ten se stejně jako ostatní učenci Chicagské školy zajímal o kriminologii a snažil se najít odpověď na to, jak se lidé z různých sociálních skupin podílí na kriminální činnosti a v jaké míře. Chtěl vytvořit přímo jakousi příručku pro další potenciální výzkum v oblasti této problematiky. Jeho mikroteorie se zaměřuje na vliv menších skupin na chování jednotlivců patřících právě do tohoto “společenství”. Hlavní myšlenkou teorie je tvrzení, že kriminálnímu chování – pohnutkám, technikám I motivům se člověk učí, především interakcí se členy ve svém okolí. Jde o jednu z nejdiskutovanějších a nejvlivnějších teorií deviace. Vysvětluje jak se jedinci stávají kriminálníky, ale už se nezabývá příliš otázkou proč. Je považována za pozitivistickou teorii, jelikož se zaměřuje na konkrétní činy, na rozdíl od subjektivněji postavených společenských dojmů na identitu jedince. Ten se podle Sutherlanda učí, jak spáchat trestný čin, učí se také motivaci k tomuto činu, impulsům, racionalizaci a celkovému postoji k trestné činnosti. Stává se pro něj společensky jednodušší a přijatelnější spáchat trestný čin. Inspirace plyne z kulturních přenosů a struktur. Sutherland vnímá “vlastní já” jako společensky konstruovanou jednotku, která je jednotlivými sociálními interakcemi neustále ovlivňována. Teorie se dá vykládat mnoha způsoby. Je zde však několik základních faktorů, které ovlivňují proces stávání se kriminálníkem. Může to být např. do jisté míry dáno naším socioekonomickým statutem, vztahem mezi rodiči nebo tím, že máme v okolí někoho blízkého, který toto chování nejen akceptuje, ale I sám vykonává. Princip teorie zahrnuje devět základních předpokladů. 1.
* Jakákoliv trestná činnost je považována za naučenou. 2.
* Této činnosti se jedinec učí především interakcí s ostatními skrze různé druhy komunikace. 3.
* Zásadní je přitom okruh blízkých osob – rodina, přátelé, partneři apod. 4.
* Proces učení může zahrnovat množství komponentů, např. Způsob, jak spáchat trestný čin, může být složitý i jednoduchý, dále také motivaci a racionalizaci trestného chování. V neposlední řadě se člověk učí přístupu a postoji k tomuto chování, které mu následně umožňují jít proti sociálně přijatelnému chování. 5.
* Pohnutky a motivy k trestnému činu se odvíjí od pozitivní či negativní interpretace legálních pravidel, které v lidské společnosti existují 6.
* Lidé se stávají kriminálníky pokud vyhodnotí, že překročení zákona přinese více pozitivních následků než těch negativních, které ze situace plynou 7.
* Projevy diferencované asociace se.mohou velmi lišit svou intenzitou, hlavními prioritami, trváním a také frekvencí 8.
* Proces učení kriminálnímu chování zahrnuje stejné postupy a mechanismy jako každý jiný druh učení 9.
* Trestné chování může být vyjádřením generalizovaných hodnot či potřeb, které však nemusí toto chování způsobit vždy a tudíž se s ním nespojují a nevysvětlují ho. Teorie říká, že jedinec se uchýlí k trestné činnosti tehdy, pokud podle jeho úsudku převažují pozitivní aspekty z překročení zákona nad těmi negativními. Poté je rozhodující, jak toto chování přijmou blízcí lidé tohoto kriminálníka. Pokud je čin vnímán příznivě, dojde k posílení vnímání trestného chování jako uspokojujícího v mysli daného jedince. (cs)
- In criminology, differential association is a theory developed by Edwin Sutherland proposing that through interaction with others, individuals learn the values, attitudes, techniques, and motives for criminal behavior. The differential association theory is the most talked about of the learning theories of deviance. This theory focuses on how individuals learn to become criminals, but does not concern itself with why they become criminals. Learning Theory is closely related to the interactionist perspective; however, it is not considered so because interactionism focuses on the construction of boundaries in society and persons' perceptions of them. Learning Theory is considered a positivist approach because it focuses on specific acts, opposed to the more subjective position of social impressions on one's identity, and how those may compel to act. They learn how to commit criminal acts; they learn motives, drives, rationalizations, and attitudes. It grows socially easier for the individuals to commit a crime. Their inspiration is the processes of cultural transmission and construction. Sutherland had developed the idea of the "self" as a social construct, as when a person's self-image is continuously being reconstructed especially when interacting with other people. Phenomenology and ethnomethodology also encouraged people to debate the certainty of knowledge and to make sense of their everyday experiences using indexicality methods. People define their lives by reference to their experiences, and then generalise those definitions to provide a framework of reference for deciding on future action. From a researcher's perspective, a subject will view the world very differently if employed as opposed to unemployed, if in a supportive family or abused by parents or those close to the individual. However, individuals might respond to the same situation differently depending on how their experience predisposes them to define their current surroundings. Differential association predicts that an individual will choose the criminal path when the balance of definitions for law-breaking exceeds those for law-abiding. This tendency will be reinforced if social association provides active people in the person's life. Earlier in life the individual comes under the influence of those of high status within that group, the more likely the individual to follow in their footsteps. This does not deny that there may be practical motives for crime. If a person feels hungry but has no money, the temptation to steal will become present. But, the use of "needs" and "values" is equivocal. To a greater or lesser extent, both non-criminal and criminal individuals are motivated by the need for money and social gain. (en)
- Dalam kriminologi, pergaulan yang berbeda adalah teori yang dikembangkan oleh Edwin Sutherland, mengemukakan bahwa melalui interaksi dengan yang lain, individu mempelajari nilai, sikap, teknik, dan motivasi perilaku kriminal. Teori pergaulan yang berbeda adalah yang paling banyak dibicarakan di antara teori pembelajaran perilaku menyimpang. Teori ini berfokus pada bagaimana individu belajar menjadi pelaku kejahatan tetapi tidak bersangkutan dengan mengapa mereka menjadi pelaku kejahatan. Teori pembelajaran erat berhubungan dengan perspektif interaksionis tetapi teori ini tidak dianggap demikian karena interaksionisme berfokus pada pembangunan batas-batas dalam masyarakat dan persepsi individu terhadapnya. Teori pembelajaran dipandang sebagai pendekatan positivis karena berfokus pada tindakan yang spesifik, bertentangan dengan posisi subjektif pandangan sosial terhadap identitas individu dan bagaimana pandangan tersebut mendorong aksi. Individu belajar bagaimana melakukan tindak kejahatan; mereka mempelajari motivasi, dorongan, rasionalisasi, dan sikap. Terjadi perkembangan mudahnya secara sosial individu melakukan kejahatan. Inspirasi mereka adalah proses transmisi dan konstruksi budaya. Sutherland mengembangkan ide "diri" sebagai konstruksi sosial, ketika citra diri sesseorang secara terus menerus direkonstruksi terutama ketika berinteraksi dengan orang lain. Fenomenologi dan etnometodologi juga mendorong perdebatan tentang kebenaran atas pengetahuan dan pemahaman atas pengalaman sehari-hari menggunakan metode indeksikalitas. Masyarakat mendefinisikan kehidupan mereka sesuai pengalaman kemudian mengeneralisasi definisi tersebut untuk membuat kerangka rujukan untuk memutuskan tindakan di masa depan. Dari sudut pandang peneliti, seseorang akan memandang dunia dengan sangat berbeda apabila ia bekerja atau tidak bekerja, apabila memiliki keluarga yang mendukung atau orang tua / orang terdekat yang memberi perlakuan keji . Namun, individu dapat merespons situasi yang sama secara berbeda bergantung pada bagaimana pengalaman memengaruhi bagaimana mereka mendefinisikan lingkungan sekitar pada waktu itu. Pergaulan yang berbeda memperkirakan bahwa individu akan memilih jalan kriminal jika definisi pelanggaran hukum melebihi kepatuhan terhadap hukum. Kecenderungan ini diperkuat oleh pergaulan sosial dengan orang-orang yang aktif dalam kehidupan individu tersebut. Semakin awal di kehidupan individu dipengaruhi oleh mereka yang statusnya tinggi dalam kelompok mereka, semakin mungkin individu ini mengikuti mereka. Ini tidak menutup kemungkinan adanya motivasi praktis dalam membuat kejahatan. Jika seseorang merasa lapar dan tidak memiliki uang, godaan mencuri akan muncul. Namun, penggunaan "kebutuhan" dan "nilai" adalah sama. Kurang lebih, baik individu pelaku kejahatan maupun yang bukan dimotivasi oleh kebutuhan akan uang dan perolehan sosial. (in)
- De theorie van differentiële associatie stelt dat men zich associeert met het gedrag dat het meest wordt waargenomen, of dit nu conformerend of deviant is. Daarbij kan deze associatie wel variëren of differentiëren in tijd, intensiteit, duur en prioriteit. De theorie is afkomstig van Edwin Sutherland. (nl)
- A teoria da associação diferencial é uma teoria de criminologia desenvolvida pelo americano Edwin H. Sutherland. A teoria propõe que o comportamento criminoso de indivíduos tem sua gênese pela aprendizagem, com o contato com padrões de comportamento favoráveis à violação da lei em sobreposição aos contatos contrários à violação da lei. A Associação Diferencial, dessa forma, é uma teoria sociológica da Criminologia e, assim, busca explicar a formação do comportamento criminoso apenas pelo âmbito social, não analisando o motivo pelo qual alguém se torna criminoso. Sutherland, com isso, tem o objetivo de desconstruir as teorias que colocavam a causa da criminalidade em fatores biológicos ou psíquicos. Uma das inovações fundamentais da Associação Diferencial é que ela também critica as teorias com bases sociológicas que associam a criminalidade à pobreza. O criminólogo busca desenvolver uma teoria que pode ser aplicada em todos os casos, incluindo os chamados "delitos de colarinho branco", ou seja, crimes cometidos por indivíduos de classe alta no exercício de suas profissões. As teorias sociológicas focadas na pobreza e suas decorrências como determinantes do crime não eram suficientes, pois não conseguiam explicar, entre outros, esses delitos citados. Para tanto, o sociólogo foca-se em atos específicos (abordagem positivista), ao invés das condutas subjetivas de cada indivíduo. (pt)
- Differentiell association (alt. särskiljande tillhörighet, varierande anknytning och olikartad relation) är en teori som används inom kriminologi som publicerades första gången 1939 i boken av den amerikanska sociologen Edwin Sutherland. Teorin menar att genom social interaktion med andra lär sig individer värderingar, attityder, tekniker och motiv för kriminellt beteende. Differentiell association säger att kriminellt beteende är inlärt och inordnas därför vanligen i kategorierna . (sv)
- 差別接觸理論（Differential Association Theory，又稱異質接觸理論、異質交往理論）是犯罪學理論之一，由美國犯罪學家愛德文·蘇哲蘭於1939年的《犯罪學原理》（三版）中首次提出；Sutherland 生前最後一次關於差別接觸理論的修改是在1947年的《犯罪學原理》四版。本書於蘇哲蘭1950年過世後，首先由Donald R. Cressey、接著由David F. Luckenbill續作，一直到1992年的第11版，但差別接觸理論一節都維持 Sutherland 的原文沒有修改，續作者只是在該節的開頭加了對歷來各種誤解和新研究的回應。所以今日若要研究此理論，找不到1947的書，也可以直接取用1992年的書。 差別接觸理論是二十世紀美國犯罪學的犯罪原因理論三大學說之一（其他两者是社會控制理論和紧张理论）。 蘇哲蘭是美國犯罪學芝加哥學派的早期代表人物，其理論受到同校社會學家暨社會心理學家米德所提出（又稱：象徵互動理論、形象互動理論）的影響，因此差別接觸理論與後來1960年代社會心理學上興起的的社會學習理論極為相像。 (zh)
|
| rdfs:comment
|
- De theorie van differentiële associatie stelt dat men zich associeert met het gedrag dat het meest wordt waargenomen, of dit nu conformerend of deviant is. Daarbij kan deze associatie wel variëren of differentiëren in tijd, intensiteit, duur en prioriteit. De theorie is afkomstig van Edwin Sutherland. (nl)
- Differentiell association (alt. särskiljande tillhörighet, varierande anknytning och olikartad relation) är en teori som används inom kriminologi som publicerades första gången 1939 i boken av den amerikanska sociologen Edwin Sutherland. Teorin menar att genom social interaktion med andra lär sig individer värderingar, attityder, tekniker och motiv för kriminellt beteende. Differentiell association säger att kriminellt beteende är inlärt och inordnas därför vanligen i kategorierna . (sv)
- 差別接觸理論（Differential Association Theory，又稱異質接觸理論、異質交往理論）是犯罪學理論之一，由美國犯罪學家愛德文·蘇哲蘭於1939年的《犯罪學原理》（三版）中首次提出；Sutherland 生前最後一次關於差別接觸理論的修改是在1947年的《犯罪學原理》四版。本書於蘇哲蘭1950年過世後，首先由Donald R. Cressey、接著由David F. Luckenbill續作，一直到1992年的第11版，但差別接觸理論一節都維持 Sutherland 的原文沒有修改，續作者只是在該節的開頭加了對歷來各種誤解和新研究的回應。所以今日若要研究此理論，找不到1947的書，也可以直接取用1992年的書。 差別接觸理論是二十世紀美國犯罪學的犯罪原因理論三大學說之一（其他两者是社會控制理論和紧张理论）。 蘇哲蘭是美國犯罪學芝加哥學派的早期代表人物，其理論受到同校社會學家暨社會心理學家米德所提出（又稱：象徵互動理論、形象互動理論）的影響，因此差別接觸理論與後來1960年代社會心理學上興起的的社會學習理論極為相像。 (zh)
- Diferencované sdružování je teorie, vyvinuta významným americkým sociologem (1883, Nebrasca – 1950, Indiana). Ten se stejně jako ostatní učenci Chicagské školy zajímal o kriminologii a snažil se najít odpověď na to, jak se lidé z různých sociálních skupin podílí na kriminální činnosti a v jaké míře. Chtěl vytvořit přímo jakousi příručku pro další potenciální výzkum v oblasti této problematiky. Jeho mikroteorie se zaměřuje na vliv menších skupin na chování jednotlivců patřících právě do tohoto “společenství”. Hlavní myšlenkou teorie je tvrzení, že kriminálnímu chování – pohnutkám, technikám I motivům se člověk učí, především interakcí se členy ve svém okolí. Jde o jednu z nejdiskutovanějších a nejvlivnějších teorií deviace. Vysvětluje jak se jedinci stávají kriminálníky, ale už se nezabývá (cs)
- In criminology, differential association is a theory developed by Edwin Sutherland proposing that through interaction with others, individuals learn the values, attitudes, techniques, and motives for criminal behavior. (en)
- Dalam kriminologi, pergaulan yang berbeda adalah teori yang dikembangkan oleh Edwin Sutherland, mengemukakan bahwa melalui interaksi dengan yang lain, individu mempelajari nilai, sikap, teknik, dan motivasi perilaku kriminal. (in)
- A teoria da associação diferencial é uma teoria de criminologia desenvolvida pelo americano Edwin H. Sutherland. A teoria propõe que o comportamento criminoso de indivíduos tem sua gênese pela aprendizagem, com o contato com padrões de comportamento favoráveis à violação da lei em sobreposição aos contatos contrários à violação da lei. (pt)
|
