argumentovat

Czech

Etymology

From argument.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈarɡumɛntovat]

• Audio:

  (file)

Verb

argumentovat impf

1. to argue (to debate, disagree, or discuss opposing or differing viewpoints)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	argumentovat, argumentovati	Active adjective	argumentující
Verbal noun	argumentování	Passive adjective	argumentovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	argumentuji, argumentuju (coll.)	argumentujeme	—	argumentujme
2nd person	argumentuješ	argumentujete	argumentuj	argumentujte
3rd person	argumentuje	argumentují, argumentujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive argumentovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	argumentoval	argumentovali	argumentován	argumentováni
masculine inanimate		argumentovaly		argumentovány
feminine	argumentovala		argumentována
neuter	argumentovalo	argumentovala	argumentováno	argumentována

Transgressives	present	past
masculine singular	argumentuje	—
feminine + neuter singular	argumentujíc	—
plural	argumentujíce	—

Related terms

• argumentace
• argumentátor
• vyargumentovat

 

Further reading

• “argumentovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “argumentovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989