lvík

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech lvík. By surface analysis, lev +‎ -ík.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈlviːk]

Noun

lvík m anim

1. diminutive of lev

Declension

Declension of lvík (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	lvík	lvíci
genitive	lvíka	lvíků
dative	lvíkovi, lvíku	lvíkům
accusative	lvíka	lvíky
vocative	lvíku	lvíci
locative	lvíkovi, lvíku	lvících
instrumental	lvíkem	lvíky

Further reading

• “lvík”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “lvík”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989

Old Czech

Etymology

From lev +‎ -ík.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈlʋiːk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈlviːk/

Noun

lvík m animal

1. diminutive of lev

Declension

Declension of lvík (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	lvík	lvíky	lvíci, lvíkové
genitive	lvíka, lvíku	lvíkú	lvíkóv
dative	lvíku, lvíkovi	lvíkoma	lvíkóm
accusative	lvík, lvíka	lvíky	lvíky
vocative	lvíče	lvíky	lvíci, lvíkové
locative	lvícě, lvíku, lvíkovi	lvíkú	lvíciech
instrumental	lvíkem	lvíkoma	lvíky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: lvík

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “lvík”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění