zjizvit

Czech

Etymology

From z- +‎ jizva +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzjɪzvɪt]

Verb

zjizvit pf

1. to scar

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zjizvit, zjizviti	Active adjective	zjizvivší
Verbal noun	zjizvení	Passive adjective	zjizvený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zjizvím	zjizvíme	—	zjizvěme
2nd person	zjizvíš	zjizvíte	zjizvi	zjizvěte
3rd person	zjizví	zjizví	—	—

The verb zjizvit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zjizvil	zjizvili	zjizven	zjizveni
masculine inanimate		zjizvily		zjizveny
feminine	zjizvila		zjizvena
neuter	zjizvilo	zjizvila	zjizveno	zjizvena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zjizviv
feminine + neuter singular	—	zjizvivši
plural	—	zjizvivše

Derived terms

• zjizvení

 

Related terms

• jizva f

 

Further reading

• “zjizviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zjizviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zjizvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)