Tento týden se ponese na Primě ve znamení dvou velkých seriálových novinek, z nichž by se měly vyklubat nové hity. Pokud ale dáváte přednost filmové kvalitě, i pro vás máme připraveno pár zaručených tipů.
Devadesátky. V České republice období, kdy bylo nejen v kinematografii možné v podstatě cokoli. To Hollywood se po pádu železné opony převážně obracel k tradicím a ždímal i béčkové žánry a témata s permanencí nezničitelného lisovacího stroje. Jenže v záplavě odvážných produktů se nějaký občas nechytí a neprodává se, ačkoli jeho spotřební potenciál se minimálně u specifické obce zákazníků posléze vyjeví jako nadčasový. Toto je deset devadesátkových hollywoodských filmů, které z praktického obchodního hlediska propadly, ale v tom mnohem trvanlivějším a srdečném apelu si publikum následně podmanily a staly se kultovními.
Vítejte v Matrixu. České klasiky dnes necháme v našich tradičních chybách na chvíli stranou a ponoříme se do jednoho z nejlegendárnějších sci-fi filmů všech dob. Kultovní snímek sester Lilly a Lany Wachowských změnil svět kinematografie. A to hlavně díky svým revolučním vizuálním efektům, filozofickým otázkám a neuvěřitelným akčním scénám. Jak však už asi tušíte, tak ani Matrix není bez chyby, a proto vám dnes ukážeme ty nejzajímavější omyly, jichž se tvůrčí duo dopustilo.
Respektovaný režisér a producent David Ondříček nám v kinech naposledy nadělil Zátopka, jímž se potvrdil jako mistr zcela adekvátních dramat. Uspokojivě kvalitní a úspěšná produkce sice zrovna nerozčeřila vody, ale nabídla poctivou filmařinu a stala se typickou ukázkou lokálního velkofilmu, jaké každý národní trh potřebuje. Král Šumavy, třídílná minisérie točená pro streamovací službu Voyo, měla podobné ambice. Nyní se po dvou letech na streamu stěhuje na obrazovky televize Nova.
Astrofyzik Neil deGrasse Tyson je ve svém oboru kapacita, na jejíž názory občas dají i poučení filmaři. James Cameron například pro vydání na domácí nosiče digitálně sáhl do svého Titanicu a na Tysonův apel pozměnil noční oblohu, jejíž souhvězdí v kinech zkrátka neodpovídala tomu, co lidé mohli spatřit roku 1912 v severním Atlantiku na potápějící se lodi. Tenhle vědec je zarputilým nerdem, jenž si ale umí vychutnat i vědecky mizerné filmy. Poslední snímek Rolanda Emmericha Pád Měsíce (Moonfall) na něj byl ale příliš.
Akční filmy existují od raných let kinematografie, velkými pionýry kaskadérských šíleností byli mistři němé grotesky. Od úsvitu širokoformátových blockbusterů v padesátých letech se filmové atrakce stříbrného plátna předháněly v tom, jaké vykutálenější popření bezrizikové inscenace nabídnou. Všichni Bondové, Jackie Chanové či Cruiseové dodávají anonymnímu řemeslu prestižní tvář, kterou ale léta bez ovací tvarují stateční kaskadéři, smělí komparzisté a samozřejmě tvůrci, chrlící ikonické momenty, s nimiž brnkají na nervy pojišťovnám. Deník The Sun zveřejnil průzkum firmy Samsung, v němž dva tisíce respondentů pátralo po dvacítce největších kaskadérských kousků kinematografie. Vítěz nepřekvapí stejně jako spousta dalších zmíněných veličin. Přece se však najde minimálně jedno neprávem zaprášené jméno, jež hlasující opomněli navzdory jeho nadčasovému a racionalitu dodnes zpochybňujícímu přínosu.
Jak rozeznat dobrého herce od špatného? To je záludná otázka do pranice, která si nakonec vždy žádá subjektivní ohodnocení. O talentech Branda, Nicholsona, Streep či Pacina asi polemizuje málokdo, ale takový Nicolas Cage to má padesát na padesát. Speciální kategorií filmových hvězd, jež fotogeničnost samozřejmě definuje, jsou ryzí sexsymboly, především ženy s vizáží a projevem sebevědomé divy módních parketů. Jejich popularita v přece jenom falocentričtější společnosti přirozeně neopadne a úspěch řady krásek (stejně tak atraktivních herců), jejichž herecký rozsah se veřejně zpochybňuje, svědčí o širokém rozptylu charakterových možností v hollywoodském mainstreamu.
S kritiky nemusíte souhlasit, ale když jich 119 jednohlasně odsoudí jediný filmový propadák, pak se pošpiněná pověst daného titulu stává velmi oficiální. Týká se to konkrétně dvaadvacet let staré akční sci-fi Tělo na tělo s příšerným originálním názvem Ballistic: Ecks vs. Sever, ve které Antonio Banderas a Lucy Liu coby dva nepřátelští agenti překonávali zažité sváry v boji s miliardářem ovládajícím smrtící nanotechnologii. Snímek režiséra Wyche Kaosayananda drží od roku 2007 prvenství jako nejhůře hodnocený snímek na kritickém agregátu Rotten Tomatoes, kde se na jeho kartě eviduje nejvíc ryze negativních recenzí.
O Keanu Charlesi Reevesovi se už mnoho let říká, že na place Draculy nejspíš pochytil od transylvánského knížete pár triků a přestal stárnout. Dnes nám však nezbývá než se vetřít s možná nečekanou zprávou, že v Libanonu narozený herec slaví 60. narozeniny. Syn anglické matky a amerického otce podědil evropské, havajské a asijské předky. Od nějakých šesti let vyrůstal ve Spojených státech a Kanadě, velký vliv však na něj měla osoba čínské babičky, jejíž étos ve velké míře přijal za vlastní. Jeho dospívání poznamenala četná matčina manželství (s otcem se přestal stýkat ve svých třinácti, což už bylo mnoho let po rozchodu rodičů). Není divu, že v důsledku nestálosti a nejistoty okolo sebe se Reeves stal problémovým dítětem, vyloučený byl ze čtyř středních škol. Jedním z mála světlých bodů jeho mládí byl zájem o dráhu profesionálního hokejisty. Nakonec se jím nestal, dnes ho známe jako jednoho z nejmilovanějších hollywoodských herců. Během jeho hvězdné kariéry ho pronásledovaly nedůvěra veřejnosti v jeho talent i osobní tragédie, všechny překážky ale překonal a dnes platí za milovanou ikonu. Připomeňme si 8 z jeho nejlepších rolí.
Technologický vývoj je především v posledních dvou stoletích úžasný, úroveň života na Zemi se v obecném měřítku stále zlepšuje a od druhé světové války jsme neměli válečný konflikt, který by vojensky rozmetal regionální meze a připravoval o život miliony lidí (přestože strašlivé genocidy v Africe se nesmí přehlížet a některé vnitrostátní diktatury nepolevují). Budoucnost civilizace přesto nevypadá zcela růžově. Ve vybledlých barvách ji často vykreslují také filmová díla, ať už ta původní, nebo odvozená z obvykle mnohem komplexnějších literárních zdrojů. Představme si šťastnou třináctku dystopických snímků, jež během necelých sta let nejvýrazněji utvářely přemýšlení o tomto subžánru, který se nemusí omezovat pouze na ryze futuristické science fiction.
