Přeskočit na obsah

Čchiou Chuej-cuo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čchiou Chuej-cuo
Narození16. dubna 1914
Xingguo County
Úmrtí18. července 2002 (ve věku 88 let)
Peking
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Xingguo County
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkceposlanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čchiou Chuej-cuo je čínské jméno, v němž Čchiou je příjmení.

Čchiou Chuej-cuo (čínsky pchin-jinem Qiū Huìzuō, znaky zjednodušené 邱会作, tradiční 邱會作; 16. dubna 1914 — 18. července 2002) byl čínský komunistický voják a politik, vrcholu vojenské a politické kariéry dosáhl koncem 60. let, kdy se jako spojenec Lin Piaa stal členem politbyra (1969–1971) ústředního výboru Komunistické strany Číny a zástupcem náčelníka generálního štábu (1968–1971). Ve vrcholném vedení ozbrojených sil působil od roku 1959 jako náčelník Hlavní správy týlu Čínské lidové osvobozenecké armády (1959–1971) a člen pracovní konference/skupiny ústřední vojenské komise KS Číny (1959–1971).

Od roku 1929 sloužil v čínské Rudé armádě, roku 1932 vstoupil do KS Číny, zúčastnil se Dlouhého pochodu, poté bojoval v čínsko-japonské válce a v řadách Lin Piaovy 4. polní armády i v občanské válce. Poté působil jako politický komisař v jižní Číně, v polovině 50. let byl přeložen do Pekingu do funkce zástupce náčelníka Hlavní správy týlu ČLOA.

Po smrti Lin Piaa na útěku z Číny v září 1971 byl zatčen. Jako člen údajné kontrarevoluční skupiny Lin Piaa byl roku 1981 odsouzen k dlouholetému trestu vězení. Po propuštění roku 1982 žil v ústraní.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Čchiou Chuej-cuo se narodil 16. dubna 1914 v okrese Sing-kuo v provincii Ťiang-si. Koncem roku 1929 vstoupil do čínské Rudé armády, v listopadu 1930 se stal členem Komunistického svazu mládeže Číny a v dubnu 1932 vstoupil do Komunistické strany Číny.[1] V Rudé armádě postoupil z vojína na propagandistického důstojníka 3. sboru, později vedoucím oddělení propagandy v 5. sboru, statistikem, politickým instruktorem a tajemníkem v oddělení zásobování ústřední revoluční vojenské komise Čínské sovětské republiky.[1] Účastnil se Dlouhého pochodu.

Po příchodu do sovětské oblasti Šen-si–Kan-su–Ning-sia se stal náčelníkem oddělení obilí a pícnin v odboru zásobování Rudé armády.[1] Po vypuknutí čínsko-japonské války působil jako zástupce náčelníka zásobovacího odboru ústřední revoluční vojenské komise KS Číny a od roku 1940 zastával funkci vedoucího finančního výboru pohraniční oblasti Jü-Wan-Su (na pomezí Che-nanu a An-chueje), působil v zásobovacím a politickém oddělení 4. divize Nové 4. armády.[1]

Po skončení války s Japonskem a obnovení občanské války zastával funkci vedoucího politického oddělení vojenské oblasti v Liao-ningu, později politického komisaře v Čch’-fengu, vedoucího politického oddělení a zástupce politického komisaře 8. kolony Severovýchodní demokratické spojenecké armády a politického komisaře 45. sboru 4. polní armády (které velel Lin Piao).[1] V letech 1947–1949 se zúčastnil ofenzivních operací v Mandžusku. Během roku 1949 se 4. polní armáda probojovala z Mandžuska až na jih Číny do provincií Kuang-tung a Kuang-si.

Od roku 1951 postupně působil jako vedoucí politického oddělení a zástupce politického komisaře 15. armády, zástupce náčelníka a náčelník politického oddělení Jihočínské vojenské oblasti (resp. Kuangtungského vojenského obvodu), druhý zástupce náčelníka politického oddělení Středojižního vojenského okruhu.[1] Poté byl přeložen do centrálních vojenských úřadů v Pekingu, na místo zástupce náčelníka hlavní správy týlu Čínské lidově osvobozenecké armády (ČLOA) a ředitele Vysoké školy služby týlu. Při zavedení vojenských hodností roku 1955 mu byla udělena hodnost generálporučíka. Roku 1959 byl ze své funkce odvolán jeho nadřízený Chung Süe-č’, náčelník hlavní správy týlu ČLOA, a Čchiou Chuej-cuo převzal uvolněné místo.[2][3] od roku 1959 se podílel i na celkovém řízení ozbrojených sil jako člen pracovní konference ústřední vojenské komise. Roku 1964 byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců.[2]

V počátcích kulturní revoluce byl uvězněn a bit, když se proti němu postavili jeho podřízení,[1] kteří v něm viděli reakcionáře, ale oddíl vyslaný Lin Piaem ho vysvobodil. Jeho případ (spolu s dalšími) rozhořčil maršály Liou Po-čchenga, Nie Žung-žena a Jie Ťien-jinga, kteří se následně v takzvaném „únorovém protiproudu“ postavili proti násilí stoupenců kulturní revoluce.[1] S podporou Lin Piaa a Mao Ce-tunga se vrátil ke svým povinnostem, od srpna 1967 jako člen pracovní skupiny ústřední vojenské komise i nadále působil v nejužším vedení ozbrojených sil[4] Vedl čistky v jak ve „své“ správě týlu, tak v hlavní politické správě ČLOA (kde jejich obětí byl i náčelník politické správy Siao Chua).[3] Roku 1968 se navíc stal i zástupcem náčelníka generálního štábu. V dubnu 1969 byl na IX. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výboru a i politbyra a byl potvrzen v ústřední vojenské komisi KS Číny a její pracovní skupině.[3]

Po roztržce mezi Mao Ce-tungem a Lin Piaem na konferenci v Lu-šanu v roce 1970 ho Mao kritizoval a přiměl k sebekritice.[3] V září 1971 Lin Piao a jeho nejbližší zahynuli při leteckém neštěstí při pokusu o útěk do Sovětského svazu. V následných čistkách velení ozbrojených sil byl Čchiou Chuej-cuo s dalšími spojenci Lin Piaa zatčen. O dva roky později byl oficiálně odvolán ze všech vojenských a stranických funkcí a vyloučen z KS Číny.[1][3]

V listopadu 1980 začal v Pekingu proces s „kontrarevolučními skupinami Lin Piaa a Ťiang Čching“. Před soudem stanuli členové gangu čtyř, Čchen Po-ta a pět vysokých vojenských důstojníků - Chuang Jung-šeng, Wu Fa-sien, Li Cuo-pcheng, Čchiou Chuej-cuo a Ťiang Tcheng-ťiao. Všichni obžalovaní byli shledáni vinnými a odsouzeni k trestu smrti, doživotí nebo dlouholetému vězení. Čchiou Chuej-cuo dostal 16 let vězení (se započtením vazby trvající od roku 1971).[1][3] Roku 1982 byl propuštěn ze zdravotních důvodů.[2]

Po propuštění byl poslán do Si-anu. Zde žil v ústraní, později se přestěhoval do Pekingu,[1] kde 18. července 2002 zemřel.

Napsal paměti, které vyšly roku 2011 v Hongkongu. S manželkou Čchu Min (zemřela roku 2015), vojenskou lékařkou, měl čtyři syny a dceru.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 邱会作 na čínské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k 吴斌. 邱会作 [online]. 人民网-中国共产党新闻网 (cpc.people.com.cn) [cit. 2024-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (čínsky) 
  2. ↑ a b c BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 378–379. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f GUO, Jian; SONG, Yongyi; ZHOU, Yuan. Historical Dictionary of the Chinese Cultural Revolution. Lanham, Maryland: The Scarecrow Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-5461-1, ISBN 0-8108-5461-9. S. 231–232. (anglicky) [Dále jen Guo]. 
  4. ↑ Guo, s. 31.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
9. politbyro ÚV KS Číny (duben 1969 – srpen 1973)
členové politbyra
stálý výbor
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV; zemřel v září 1971) • Čou En-laj • Čchen Po-ta (do září 1970) • Kchang Šeng
Jie Čchün (zemřela v září 1971) • Jie Ťien-jing • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching • Ču Te • Sü Š’-jou • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Li Cuo-pcheng (zatčen v září 1971) • Wu Fa-sien (zatčen v září 1971) • Čang Čchun-čchiao • Čchiou Chuej-cuo (zatčen v září 1971) • Jao Wen-jüan • Chuang Jung-šeng (zatčen v září 1971) • Tung Pi-wu • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972)
kandidáti politbyra
8. politbyro ← • → 10. politbyro
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky
8. ústřední vojenská komise KS Číny (září 1959 – duben 1969)
předseda
místopředsedové
Lin Piao (výkonný místopředseda) • Che Lung (do ledna 1967) • Nie Žung-čen
od ledna 1966 i
Čchen I • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Jie Ťien-jing (současně od května 1966 generální sekretář)
stálý výbor (do 1967)
Ču Te • Čchen I (od ledna 1966 místopředseda) • Liou Po-čcheng (od ledna 1966 místopředseda) • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Sü Siang-čchien (od ledna 1966 místopředseda) • Jie Ťien-jing (od ledna 1966 místopředseda) • Luo Žuej-čching (generální sekretář; do prosince 1965) • Tchan Čeng (do ledna 1961)
od března 1967 i
Sie Fu-č’ • Siao Chua (do července 1967) • Jang Čcheng-wu • Su Jü
pracovní konference ústřední vojenské komise
(říjen 1959 – srpen 1967)
Luo Žuej-čching • Tchan Čeng • Jang Čcheng-wu • Siao Chua (do července 1967) • Čchiou Chuej-cuo • Čang Aj-pching (od května 1960 do července 1967)
pracovní skupina ústřední vojenské komise
od srpna 1967
od září 1967
Jang Čcheng-wu (předseda) • Wu Fa-sien • Jie Čchün • Čchiou Chuej-cuo • Li Cuo-pcheng • Li Tchien-chuan (od října 1967) • Liou Ťin-pching (od října 1967)
od března 1968
Chuang Jung-šeng (předseda) • Wu Fa-sien (místopředseda) • Jie Čchün • Li Cuo-pcheng • Čchiou Chuej-cuo • Sie Fu-č’ (od listopadu 1968) • Wen Jü-čcheng (od listopadu 1968) • Li Tchien-jou (od ledna 1969)
členové
Su Jü (od března 1967 člen stálého výboru) • Čchen Keng • Siao Ťing-kuang • Wang Šu-šeng • Sü Kuang-ta • Liou Ja-lou
zástupci generálního sekretáře
Su Čen-chua (do 1967) • Siao Siang-žung (do května 1966) • Siao Chua (od října 1959 do července 1967) • Jang Čcheng-wu (od června 1965 do března 1968) • Wang Sing-tching (od března 1966)
9. ústřední vojenská komise KS Číny (duben 1969 – srpen 1973)
předseda
místopředsedové
Lin Piao (výkonný místopředseda, zemřel v září 1971) • Liou Po-čcheng • Čchen I (zemřel v lednu 1972) • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing (od září 1971 výkonný místopředseda)
pracovní skupina ústřední vojenské komise (do října 1971)
pracovní konference ústřední vojenské komise (od října 1971)
členové
v dubnu 1969 zvoleno 42 členů (bez předsedy a místopředsedů)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čchiou_Chuej-cuo&oldid=23729459“