Přeskočit na obsah

Wang Tung-sing

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wang Tung-sing
Narození1. ledna 1916
Yiyang County
Úmrtí21. srpna 2015 (ve věku 99 let)
Peking
Povolánípolitik a bodyguard
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkcevedoucí hlavní kanceláře ÚV KS Číny (1965–1978)
místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1977–1980)
člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1977–1980)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wang Tung-sing (tradiční čínština: 汪東興, zjednodušená čínština: 汪东兴, pchin-jin: Wāng Dōngxìng; leden 1916 – 21. srpen 2015) byl čínský vojenský velitel a politik. Byl známý především svoji loajalitou k Mao Ce-tungovi a byl též klíčovou postavou při zatčení ,,Bandy čtyř”. Wang také zastával mnoho důležitých pozic. V letech 1947–1976 byl vedoucím osobních strážců Mao Ce-tunga a po jeho smrti působil jako místopředseda Komunistické strany Číny v letech 1977-1980.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a vstup do komunistické strany

[editovat | editovat zdroj]

Wang Tung-sing se narodil v jižní provincii Ťiang-si a pocházel z chudé rolnické rodiny. V červnu 1932 jako šestnáctiletý mladík vstoupil do Rudé armády Komunistické strany Číny, kterou následoval i na Dlouhém pochodu (1935–1936) do Jen-anu v provincii Šen-si, který se stal novou základnou komunistů.[2]

Šéf bezpečnosti Mao Ce-tunga

[editovat | editovat zdroj]

Po konci druhé čínsko-japonské války znovu vypukla v Číně občanská válka mezi nacionalisty a komunisty v čele s Čankajškem. Wang byl přidělen ke speciální jednotce osobních strážců Maa (1947–1976). Prohlásil "Pokud mi předseda nařídí, počkám zde na nepřítele”, a tak po komunistickém vítězství v roce 1949 byla jeho loajalita odměněna a Wang získal nejen vedoucí místo v bezpečnostním aparátu, ale zaujal i místo v úředním sekretariátu strany. V roce 1955 se stal náměstkem ministra veřejné bezpečnosti. I po Maově smrti zůstal Wang jeho podporovatelem a vždy navštěvoval mauzoleum na náměstí Nebeského klidu s květinami k Maovým narozeninám.[2] V roce 2010 vydal Wang své paměti, ve kterých popsal Maa jako „muže neobvyklé velikosti v čínských a světových dějinách“ a také jako postavu „s nesrovnatelnou revoluční odvahou“.[3]

Banda čtyř

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 1976, necelý měsíc po smrti Maa, hrál Wang hlavní roli při zadržení „gangu čtyř“, skupině blízkých konzervativních spojenců Maa vedených jeho vdovou Ťiang Čching. Na rozkazy od Chua Kuo-fenga shromáždil skupinu důvěryhodných důstojníků a přiměl je, aby složili přísahu loajality a tajemství. Nařídil jim, aby „stříleli, aby zabili“, pokud by došlo k ozbrojenému odporu. Poté, co byla Ťiang Čching, Čang Čchun-čchia, Wang Chung-wen a Jao Wen-jüan nalákáni na setkání v Čung-nan-chaj, byli velmi rychle zatčeni. U předsedy Chua Kuo-fenga byl Wang prominentní a byl tak jmenován místopředsedou strany a jedním z pěti členů stálého výboru Politbyra.[2]

Konec politické kariéry a pozdější roky

[editovat | editovat zdroj]

Wang Tung-sing i Chua Kuo-feng byli postupně překonáni Teng Siao-pchingem, a proto na počátku 80. let byli zbaveni všech svých důležitých vládních a stranických funkcí. Avšak jako gesto pro Wangovu roli osobního ochránce Maa a také jako signál, že už nebudou političtí nepřátelé pronásledováni, byl Wang zvolen do poslední alternativní pozice ústředního výboru KS Číny na 12. sjezdu v roce 1982. V pozdějších letech se o Wangovi moc neslyšelo, ale v roce 2011 si údajně stěžoval na to, že čínský socialismus je na ústupu a že jsou nyní všichni „fixováni na získávání peněz“. Žádný současný čínský politický vůdce by se neodvážil takto hovořit, ale Wang zůstal oddaný své rané víře a prohlásil se až do konce „loajálním vojákem předsedy Maa“. Wang zemřel 21. srpna 2015 v Pekingu ve věku 99 let.[2]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ China: Mao Zedong's chief bodyguard Wang Dongxing dies aged 100. The Economic Times. Dostupné online [cit. 2021-05-15]. 
  2. ↑ a b c d Wang Dongxing obituary. the Guardian [online]. 2015-08-27 [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ keston-news-service-no232-aug-22-1985-11-pp. Human Rights Documents online [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Člen vedení Komunistické strany Číny
9. politbyro ÚV KS Číny (duben 1969 – srpen 1973)
členové politbyra
stálý výbor
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV; zemřel v září 1971) • Čou En-laj • Čchen Po-ta (do září 1970) • Kchang Šeng
Jie Čchün (zemřela v září 1971) • Jie Ťien-jing • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching • Ču Te • Sü Š’-jou • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Li Cuo-pcheng (zatčen v září 1971) • Wu Fa-sien (zatčen v září 1971) • Čang Čchun-čchiao • Čchiou Chuej-cuo (zatčen v září 1971) • Jao Wen-jüan • Chuang Jung-šeng (zatčen v září 1971) • Tung Pi-wu • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972)
kandidáti politbyra
8. politbyro ← • → 10. politbyro
10. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977)
členové politbyra
stálý výbor
Mao Ce-tung (předseda ÚV; zemřel v říjnu 1976) • Čou En-laj (místopředseda ÚV; zemřel v lednu 1976) • Wang Chung-wen (místopředseda ÚV; zatčen v říjnu 1976) • Kchang Šeng (místopředseda ÚV; zemřel v prosinci 1975) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Li Te-šeng (místopředseda ÚV a člen stálého výboru do ledna 1975) • Ču Te (zemřel v červenci 1976) • Čang Čchun-čchiao (zatčen v říjnu 1976) • Tung Pi-wu (zemřel v dubnu 1975)
od ledna 1975 i
Teng Siao-pching (místopředseda ÚV; odvolán v dubnu 1976, opět člen stálého výboru a místopředseda ÚV od července 1977)
od dubna 1976 i
Chua Kuo-feng (místopředseda ÚV, od října 1976 předseda ÚV)
Wej Kuo-čching • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching (zatčena v říjnu 1976) • Sü Š’-jou • Chua Kuo-feng (od dubna 1976 člen stálého výboru) • Ťi Teng-kchuej • Wu Te • Wang Tung-sing • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Jao Wen-jüan (zatčen v říjnu 1976)
od prosince 1973 i
Teng Siao-pching (od ledna 1975 člen stálého výboru)
od ledna 1975 i
Li Te-šeng (do ledna 1975 místopředseda ÚV a člen stálého výboru)
kandidáti politbyra
9. politbyro ← • → 11. politbyro
11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982)
členové politbyra
stálý výbor
Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980)
od prosince 1978 i
Čchen Jün (místopředseda ÚV)
od února 1980 i
Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV)
Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung
od prosince 1978 i
Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen
od září 1979 i
Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen
kandidáti politbyra
Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi
10. politbyro ← • → 12. politbyro
Vedoucí hlavní kanceláře ústředního výboru Komunistické strany Číny
Li Fu-čchun (1941–1945) • Jang Šang-kchun (1945–1965) • Wang Tung-sing (1965–1978) • Jao I-lin (1978–1982) • Chu Čchi-li (1982–1983) • Čchiao Š’ (1983–1984) • Wang Čao-kuo (1984–1986) • Wen Ťia-pao (1986–1993) • Ceng Čching-chung (1993–1999) • Wang Kang (1999–2007) • Ling Ťi-chua (2007–2012) • Li Čan-šu (2012–2017) • Ting Süe-siang (2017–2023) • Cchaj Čchi (2023– )
hlavní kancelář sekretariátu ÚV (1941–1948) • hlavní kancelář ÚV (1948– )
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky
9. ústřední vojenská komise KS Číny (duben 1969 – srpen 1973)
předseda
místopředsedové
Lin Piao (výkonný místopředseda, zemřel v září 1971) • Liou Po-čcheng • Čchen I (zemřel v lednu 1972) • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing (od září 1971 výkonný místopředseda)
pracovní skupina ústřední vojenské komise (do října 1971)
pracovní konference ústřední vojenské komise (od října 1971)
členové
v dubnu 1969 zvoleno 42 členů (bez předsedy a místopředsedů)
10. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977)
předseda
Mao Ce-tung (zemřel v říjnu 1976) • Chua Kuo-feng (od října 1976)
místopředsedové
Jie Ťien-jing (pověřen vyřizováním běžných záležitostí do února 1976 a od března 1977) • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Teng Siao-pching (od ledna 1975 do dubna 1976 a od července 1977)
pracovní konference ústřední vojenské komise
(fakticky do ledna 1974, formálně do února 1975)
ústřední skupina pro vojenské záležitosti
(od ledna 1974 do února 1975)
stálý výbor (od února 1975)
Jie Ťien-jing (předseda) • Wang Chung-wen (do října 1976) • Teng Siao-pching (do dubna 1976 a od července 1977) • Čang Čchun-čchiao (do října 1976) • Liou Po-čcheng • Čchen Si-lien (pověřen vyřizováním běžných záležitostí od února 1976 do března 1977) • Wang Tung-sing • Su Čen-chua • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Su Jü • Li Sien-nien (od 1975) • Wang Čen (od 1975)
členové
v srpnu 1973 zvoleno 63 členů včetně předsedy a místopředsedů
11. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1977 – září 1982)
předseda
Chua Kuo-feng (do června 1981) • Teng Siao-pching (od června 1981)
místopředsedové
stálý výbor
Li Sien-nien • Su Jü • Luo Žuej-čching (generální sekretář, zemřel v srpnu 1978) • Wang Tung-sing (do února 1980) • Čchen Si-lien (do února 1980) • Wej Kuo-čching • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Čang Tching-fa
od března 1978 i
od ledna 1979 i
Keng Piao (v lednu 1979 – červenci 1981 generální sekretář)
od ledna 1980 i
od července 1981 i
Jang Šang-kchun (současně generální sekretář)
členové
v srpnu 1977 zvoleno 63 členů včetně předsedy, místopředsedů a členů stálého výboru
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wang_Tung-sing&oldid=23160912“