Jindřich Břetislav
| Jindřich Břetislav | |
|---|---|
| Český kníže, pražský biskup | |
 | |
| Doba vlády | 1193–1197 |
| Narození | 1137 Čechy |
| Úmrtí | 15. června 1197 (ve věku 59–60 let) Cheb |
| Pohřben | Klášter v Doksanech |
| Předchůdce | Přemysl Otakar I. |
| Nástupce | Vladislav Jindřich |
| Dynastie | Přemyslovci |
| Otec | Jindřich Přemyslovec |
| Matka | Markéta |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Jindřich Břetislav | |
|---|---|
 Znak pražské diecéze | |
| Narození | 1137 Čechy |
| Úmrtí | 15. června 1197 (ve věku 59–60 let) Cheb |
| Místo pohřbení | Klášter Doksany |
| Alma mater | Pařížská univerzita |
| Povolání | katolický kněz a katolický biskup |
| Předchůdce | Vališ |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Jindřich Přemyslovec a Margaret (?)[1] |
| Rod | Přemyslovci |
| Funkce | probošt vyšehradské kapituly (1178–1182) pražský biskup (od 1182) český kníže (1193–1197) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich Břetislav (? – 15. června 1197 Cheb) byl od roku 1182 pražský biskup a v letech 1193–1197 současně též českým knížetem z dynastie Přemyslovců (jménem Břetislav III., v latinských listinách Henricus[2]).
Původ
[editovat | editovat zdroj]Jindřich Břetislav byl syn Jindřicha Přemyslovce (bratra krále Vladislava II.) a jeho manželky Markéty. V mládí studoval na Pařížské univerzitě[3] a po návratu ze studií byl vysvěcen na kněze a jmenován proboštem Vyšehradské kapituly (1178–1182). 25. března 1182 jej pražská kapitula zvolila biskupem jako nástupce zemřelého biskupa Valentina (Vališe) a 23. května byl v Mohuči vysvěcen na biskupa salcburským arcibiskupem Vojtěchem III.
Počátek boje o moc
[editovat | editovat zdroj]Již v mládí se Jindřich Břetislav vyznačoval velkou ctižádostí. V biskupském úřadě se snažil církev vymanit z podřízenosti světské moci a omezit výběr daní od duchovních. Kolem roku 1186 se vystupňovaly jeho rozpory s bratrancem Děpoltem II., který spravoval území na Chrudimsku, Čáslavsku a Vraclavsku. Podle kronikáře Jarlocha zde Děpolt nechal své úředníky libovolně zasahovat do správy biskupských statků. Proto Jindřich na toto území uvalil interdikt, čímž Děpolta donutil „k zadostiučinění“.[4] Kníže Bedřich s kněžnou Alžbětou se dopouštěli podobných činů, proto si biskup snad již 11. listopadu 1186 v Hasslochu stěžoval u císaře.[5]
Pražský biskup říšským knížetem
[editovat | editovat zdroj]Na počátku roku 1187 odjel za císařem Friedrichem Barbarossou se stížností proti knížeti. Císař rozhodnutí odložil na jednání říšského sněmu v Řezně. Bedřich sám se jednání neúčastnil, pouze vzkázal, že Jindřich neměl právo si na svého knížete stěžovat. To německé duchovenstvo i císař považovali za urážku. 5. března 1187 biskupu Jindřichovi císař předal zlatou bulu, v níž byl jmenován říšským knížetem podřízeným přímo císaři, nezávislým na českém panovníkovi. Tím však také došlo k dočasnému rozkolu mezi církví a českým státem, neboť biskupské statky již nespadaly do pravomoci českého panovníka. Říšský knížecí titul pražského biskupa však zanikl se skonem Jindřicha Břetislava a jeho nástupce Daniel II. byl již opět dosazen českým knížetem.
Upevnění závislosti na Fridrichu Barbarossovi
[editovat | editovat zdroj]Když u Neapole 9. září 1191 zemřel Konrád II. Ota, stál Jindřich Břetislav v boji o trůn proti dosazenému Václavu II. na straně svého bratrance Přemysla Otakara I. Václav II. byl zvolen novým knížetem, panoval však pouze tři měsíce. V lednu 1192 odcestoval biskup Jindřich Břetislav za novým císařem Jindřichem VI., aby podpořil dosazení Přemysla Otakara na český trůn.
| „ | To se stalo léta od vtělení Slova 1192. Na jeho počátku se řečený pražský biskup Jindřich obrátil na císaře Jindřicha proti Václavovi a pro své příbuzné Přemysla a Vladislava získal pro jednoho české knížectví, pro druhého Moravu, přičemž slíbil a zavázal se za ně šesti tisíci markami. | “ |
| — Jarloch[6] | ||
Nový kníže Přemysl Otakar I. se zdráhal úplatu Jindřichovi VI. zaplatit. Této nepříjemnosti se chtěl Jindřich Břetislav vyhnout, a proto se rozhodl vydat na pouť do Santiaga de Compostela. Císař však jeho průvod v Německu zastavil a přinutil ho vrátit se do Čech. Když byla do podzimu 1192 zaplacena jen část úplaty, musel se dát Jindřich Břetislav císaři do zástavy tím, že střídavě pobýval na císařském dvoře a na císařském hradu v Chebu.
Jindřich Břetislav českým knížetem
[editovat | editovat zdroj]Nakonec se císař s Jindřichem Břetislavem dohodl, že mladého Přemysla Otakara I. zbaví trůnu. V červnu 1193 pak Jindřichovi Břetislavu propůjčil hodnost českého knížete výměnou za slib zaplacení závratné sumy 6 tisíc hřiven stříbra. Jindřich Břetislav se pak v srpnu 1193 vypravil do Čech, kde nebyl vítán a Přemysl proti němu vytáhl s vojskem. V rozhodující chvíli však Přemysla zradila šlechta, když u Zdic přeběhla k Jindřichovu průvodu. Přemysl se opevnil v Praze, podporován pražskými měšťany se statečně bránil až do Vánoc, nakonec ale musel uniknout za hranice. Azyl nalezl pravděpodobně na dvoře svého švagra Albrechta Míšenského a později u svého dalšího příbuzného Albrechta z Bogenu.[7]
Jindřich Břetislav upevnil svoji moc tím, že posledního protivníka moravského markraběte Vladislava Jindřicha vzal s sebou do Prahy po vojenském tažení na Moravu v létě 1194. Potom soustředil ve své osobě veškerou moc v zemi, což mu umožňovaly jeho vazby na německého císaře. Na jeho rozkaz pak táhl proti míšeňskému markraběti Albrechtovi.
Konec vlády
[editovat | editovat zdroj]Dne 6. prosince 1195 vyhlásil Jindřich VI. další křížovou výpravu, v níž Jindřich Břetislav slíbil účast. Vzhledem k nepokojům v Neapolsku se výprava zdržela a Jindřich Břetislav mezitím vážně onemocněl.
| „ | Také český kníže Jindřich, který byl též biskupem té země, ozdoben s mnoha svými muži znamením kříže, připravoval se na tutéž cestu a přál si vyrazit, kdyby pan římský císař nebyl zadržen nějakými záležitostmi stran Saska, které ho zaskočily a vyrušily. | “ |
| — Ansbert[8] | ||
Dne 13. března 1197 vjel do Prahy papežský legát kardinál Petr z Kapuy. Jeho úkolem bylo získat podporu pro křížovou výpravu a napravit poměry mezi českým duchovenstvem. Čeští kněží museli obnovit slib čistoty, zdrženlivosti ve styku s ženami. V té době se zdravotní stav Jindřicha Břetislava zhoršil, čehož chtěl využít Přemysl Otakar I. k znovuzískání trůnu. Jindřich se nechal ve zhoršeném zdravotním stavu převést do klidnějšího Chebu, kde 15. června 1197 zemřel.
| „ | Téhož roku zachvátila vzpomínaného kníže a biskupa Jindřicha nemoc, která ho již dlouho sužovala. Nakonec zemřel 15. června v noci na svatého Víta, jež tehdy připadla na neděli. | “ |
| — Kronika tzv. Ansberta[9] | ||
Byl pohřben v bazilice kláštera premonstrátek v Doksanech, kde byly prelátkami jeho sestry.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ KALOUSEK, Josef. Přemysl či Ottakar?. In: Sborník historický vydaný na oslavu desítiletého trvání Klubu historického v Praze. Praha: J. Otto, 1883. S. 67–70.
- ↑ Letopis Vincenciův a Jarlochův. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. S. 130.
- ↑ Milevský letopis, s. 97–98.
- ↑ Milevský letopis, s. 238.
- ↑ Milevský letopis: Zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta. Příprava vydání Magdalena Moravová; překlad Anna Kernbach. Praha: Argo, 2013. 290 s. (Memoria medii aevi; sv. 18). ISBN 978-80-257-0885-9. S. 201. Dále jen Milevský letopis.
- ↑ Čechy v době knížecí, s. 371–372.
- ↑ SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram: Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. 151 s. ISBN 80-86240-67-3. S. 125.
- ↑ Milevský letopis, s. 215.
- ↑ NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. S. 77–78.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ANTONÍN, Robert. České země za posledních Přemyslovců I. (1192–1253). Praha: Libri, 2012. 432 s. ISBN 978-80-7277-446-3.
- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
- KEJŘ, Jiří. O říšském knížectví pražského biskupa. Český časopis historický. 1991, roč. 89, s. 481–492. ISSN 0862-6111.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 250–252.
- ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.
- ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5.
- ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Břetislav na Wikimedia Commons - Bouřlivá léta 1191 - 3: Mezi markrabětem a biskupem
- Pečeť Jindřicha Břetislava[nedostupný zdroj]
| Předchůdce: Přemysl Otakar I. |
|
Český kníže Jindřich Břetislav 1193–1197 |
|
Nástupce: Vladislav Jindřich |
| Předchůdce: Vališ |
|
16. biskup pražský 1182–1197 |
|
Nástupce: Daniel II. |
