Josef I. Habsburský
| Josef I. | |
|---|---|
| Císař Svaté říše římské, král uherský a český etc. | |
 Josef I. na portrétu z roku 1705 | |
| Doba vlády | 1705–1711 |
| Korunovace | uherským králem (1687) římskoněmeckým králem (1690) |
| Křest | 27. července 1678 |
| Narození | 26. července 1678 Vídeň  Habsburská monarchie  Rakouské arcivévodství |
| Úmrtí | 17. dubna 1711 (ve věku 32 let) Vídeň Habsburská monarchie Rakouské arcivévodství |
| Pohřben | Císařská hrobka ve Vídni |
| Předchůdce | Leopold I. |
| Nástupce | Karel VI. |
| Manželka | Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1699-1711) |
| Potomci | Marie Josefa Habsburská, Leopold Josef Rakouský a Marie Amálie Habsburská |
| Rod | Habsburkové |
| Motto | Amore et timore („Láskou a bázní“) |
| Otec | Leopold I. Habsburský |
| Matka | Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef I. (26. července 1678 Vídeň – 17. dubna 1711 Vídeň) byl římský císař, uherský a český král, předposlední člen dynastie Habsburků v mužské linii.
Osobnost
[editovat | editovat zdroj]Byl synem císaře Leopolda I. ze třetího manželství s Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních i nevlastních sourozenců, ale v důsledku brzkého úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem a tedy i dědicem trůnu.
Josef byl inteligentní a schopný mladík, který ovládal sedm jazyků (včetně češtiny, kterou ovládal lépe než jeho otec) a po otci Leopoldovi zdědil i jisté hudební nadání, neboť sám komponoval skladby. Jeho vzdělávání se ujali Franz Ferdinand von Rummel, pozdější biskup ve Vídni, a kníže Karel Theodor Otto ze Salmu. Otec ho již v dětství nechal korunovat uherským (1687) a římskoněmeckým králem (1690); českým králem korunován nikdy nebyl, byť k českému prostředí si vybudoval určitý vztah (v roce 1702 navštívil Prahu a Starou Boleslav, kde se poklonil Palladiu země české).
Jeho manželkou se při svatebním obřadu ve Vídni 24. února 1699 stala o pět let starší Amálie Vilemína, Josef ovšem měl milostné aféry před sňatkem i po sňatku. Zřejmě svou ženu nakazil pohlavní chorobou, takže po několika letech zůstala neplodná a počet jejich potomků skončil na třech, z nichž se ovšem dospělosti dožily pouze dvě dcery.
Vláda
[editovat | editovat zdroj]V roce 1705 zdědil po svém otci soustátí v nelehké situaci: v té době již byly v plném proudu války o španělské dědictví, během nichž Josef I. podporoval (nakonec neúspěšně) dědické nároky svého mladšího bratra Karla; dokonce se i sám angažoval v poli, když se roku 1702 zúčastnil vítězného obléhání pevnosti Landau držené Francouzi. Kromě španělské politiky se musel věnovat také vnitrostátnímu problému na území Uher. Kvůli povstání tam totiž v té době již přes rok působil v jejich značné části jako vládce sedmihradský kníže František II. Rákóczi.
Hospodářská situace zemí monarchie nebyla příznivá. V důsledku dlouhodobých válek vzrůstalo daňové zatížení poddaných, což způsobovalo nespokojenost širokých vrstev obyvatelstva. Na panovnickém dvoře vládla byrokracie, úplatkářství a protekce.
Sedmadvacetiletý Josef byl však už schopným vládcem odhodlaným k radikálním opatřením. Jako po všech stránkách dobře vzdělaný a zároveň rozhodný člověk zároveň hodlal uskutečnit mnoho reforem v oblasti finanční, soudní a dalších. Začal u vlastního dvora, když výrazně zúžil a omladil okruh svých spolupracovníků. Posiloval centrální řízení státní byrokracie a reformy začaly i v oblasti daňového systému. Na mnoho jím zamýšlených plánů však nedošlo.
18. ledna 1707 vydal reskript,[1] jímž doporučil českým stavům, aby projednali návrh Christiana Josefa Willenberga, a rovněž jim nařídil, aby pro něho zřídili stálé profesorské místo pro „vyučování v kunstu ingenieurském“. Tento reskript patří k nejcennějším historickým dokumentům dnešního Českého vysokého učení technického v Praze.
V témže roce jej uherský onódský sněm sesadil z trůnu, Josef ovšem zahájil mírová jednání, jimiž si nakonec znovu získal oporu proti stavovské rebelii. V roce 1711 se již situace zdála stabilizovaná. Válku o španělské dědictví doprovázela řada úspěchů (které se až později ukázaly jako pouze dočasné) a povstalecký problém v Uhrách byl konečně vyřešen uzavřením szatmárského míru.
Smrt a pohřeb
[editovat | editovat zdroj]Do vývoje však zasáhla nenadálá panovníkova smrt způsobená neštovicemi. Přerušil se tak reformní proces v monarchii, na který později navázal především Josefův jmenovec, toho jména Druhý.
Josef I. zemřel ve Vídni a byl zde pochován v Císařské hrobce (sarkofág č. 35 v Karlově hrobce). Na rakvi je latinský nápis, jehož český překlad zní: Světu propůjčen 1678, království uherskému 1687, římské říši 1690, Amalii Wilhelmině 1699, římskému císařství, Čechám, provinciím atd. 1705, nebesům navrácen v roce 1711, 17. dubna. Vždy a všude vítězný. Jeho srdce bylo uloženo v urně č. 12 v Hrobce srdcí (Herzgruft) v augustiniánském kostele a vnitřnosti v urně č. 42 ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály.
Potomci
[editovat | editovat zdroj]- 1. Marie Josefa (8. února 1699 – 17. listopadu 1757) ∞ 20.8.1719 August III., saský kurfiřt (1733/1736–1763) a polský král (1733–1763)
- 2. Leopold Josef (29. října 1700 Vídeň – 4. srpna 1701 Vídeň), zemřel na hydrocephalus.
- 3. Marie Amálie (22. října 1701 – 11. prosince 1756) ∞ 1722 Karel VII. Albrecht, kurfiřt bavorský (1726–1745) a římský císař (1742–1745)
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Reskript českým stavům. www.cvut.cz [online]. [cit. 2009-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-29.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Sirotková Soňa, JOSEF I., můj přítel : historický román 1 díl. MOBA nakladatelství Brno, 2018, ISBN 978-80-243-8312-5
- ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X.
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 180–182.
- INGRAO, Charles W. Josef I. : der "vergessene" Kaiser. Graz: Styria, 1982. 293 s. ISBN 3-222-11399-8.
- MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha: Nakladatelství Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4.
- URFUS, Valentin. Císař Josef I. : nekorunovaný Habsburk na českém trůně. Praha: Libri, 2004. 172 s. ISBN 80-7277-211-2.
- VLNAS, Vít. Josef I. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 421–431.
- VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef I. Habsburský na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Josef v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Autor Josef I. ve Wikizdrojích
- Dílo Reskript císaře Josefa I. českým stavům ve Wikizdrojích
| Předchůdce: Leopold I. |
.svg){kind=small}
|
Císař Svaté říše římské 1705–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. |
|
Římskoněmecký král 1690–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. |
|
Český král 1705–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. (II.) |
| Předchůdce: Leopold I. |
|
Uherský král 1705–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. (III.) |
| Předchůdce: Leopold I. |
|
Chorvatský a slavonský král 1705–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. |
|
Rakouský arcivévoda 1705–1711 |
|
Nástupce: Karel VI. |
- Arcivévodové
- Čeští králové
- Uherští králové
- Chorvatští králové
- Osobnosti válek o španělské dědictví
- Katoličtí panovníci
- Zemřelí na neštovice
- Pohřbení v císařské hrobce ve Vídni
- Narození 26. července
- Narození v roce 1678
- Narození ve Vídni
- Úmrtí 17. dubna
- Úmrtí v roce 1711
- Úmrtí ve Vídni
- Habsburkové v 17. století
- Habsburkové v 18. století