Přeskočit na obsah

Afanasjevská kultura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mapa rozšíření afanasjevské kultury

Afanasjevská kultura (rusky Афанасьевская культура) je raná archeologická kultura jižní Sibiře, rozprostírající se v oblasti Minusinské kotliny a pohoří Altaj během eneolitu, tedy přibližně 3300 až 2500 př. n. l. Kultura byla pojmenována po blízké hoře nesoucí název Gora Afanasjeva (rusky Гора Афанасьева) ležící v Bogradském okresu v Chakaské republice. Jako první tuto kulturu v letech 1920 až 1929 objevil sovětský archeolog Sergej Teplouchov.[1] Východním směrem byla afanasjevská pohřebiště nalezena až v oblasti Šatar Čuluu ve středním Mongolsku, což potvrzuje další rozšíření této kultury přibližně 1500 km východně za pohoří Altaj.[2] Afanasjevská kultura je považována za nedílnou součást pravěkých dějin západního a středního Mongolska.[3]

Podle amerického antropologa Davida W. Anthonyho byli lidé patřící k afanasjevské kultuře potomky lidí, kteří migrovali v období přibližně 3700 až 3300 př. n. l. přes eurasijskou step. Ti patřili k repinské kultuře, která byla předjámovou kulturou, a obývala oblast mezi Donem a Volhou.[4] Afanasjevská kultura je považována za "cizí prvek přicházející ze západu" ve vztahu k dřívějším místním sibiřským kulturám.[5] Anthony uvádí, že migrace afanasjevské kultury na Altaj provedli lidé s materiální kulturou repinského typu.[4]

Podle studie z roku 2021 rané tarimské mumie z konce 3. a počátku 2. tisíciletí př. n. l. nebyly příbuzné s afanasjevskou kulturou a pocházely z geneticky izolované populace odvozené od starověkých severních Euroasijců, která převzala od sousedních národů zemědělské a pastevecké praktiky.[6]

Díky své geografické poloze a časovému zařazení byla afanasjevská kultura spojována s proto-tocharskými jazyky. Toto spojení podpořili jak David W. Anthony, tak i dřívější badatelé, včetně ruského archeologa, antropologa a filologa Lea Klejna, amerického archeologa Jamese Patricka Malloryho a amerického sinologa Victora Henryho Maira.[7][8][9] V Džungarii na severozápadě Číny přetrvával afanasjevský původ přinejmenším do druhé poloviny 1. tisíciletí př. n. l.[6] Kultura Š'-žen-c' (410 až 190 př. n. l.), obývající oblast ležící severovýchodně od Tarimské pánve, byla pravděpodobně také odvozena od afanasjevské kultury, čímž kromě lingvistického hlediska podporuje domněnku, že afanasjevská kultura patřila k Tocharům.[10]

Archeologické lokality

[editovat | editovat zdroj]

První archeologické naleziště patřící afanasjevské kultuře bylo objeveno poblíž Gora Afanasjeva v Minusinské kotlině. Lokalita byla prozkoumána v období let 1920 až 1929 sovětským archeologem Sergejem Teplouchovem. Nově objevená kultura byla pojmenována po místní hoře. Původní lokalita se nacházela na první záplavové terase řeky Jenisej, asi 1 km jihovýchodně od vesnice Bateni-Jarki. Lokalita je od 60. let 20. století zatopena Krasnojarskou přehradní nádrží.[11][12]

Mnoho další lokalit patřících této kultuře bylo objeveno na náhorní plošině Ukok a také daleko na jihu, například v oblasti kolem Urumči nedaleko Tarimské pánve a v oblasti Džungarie.[13][14][15] Oblast od Minusinské pánve po Džungarii byla hlavní oblastí osídlení afanasjevskou kulturou, ale byla objevena pohřebiště ležící i daleko na východ od této oblasti ve středním Mongolsku, jako je Šatar Čuluu, což potvrzuje expanzi na východ.[2][16]

Datace

[editovat | editovat zdroj]

Konvenční archeologické chápání nálezové situace inklinovalo k datování afanasjevské kultury kolem roku 2500 až 2000 př. n. l. Radiokarbonové datování nalezených dřevěných nástrojů ukázalo rok 3705 př. n. l. a v případě lidských pozůstatků rok 2874 př. n. l.[17] Nejstarší datace byla zamítnuta a za počátek kultury je považován přibližně rok 3300 př. n. l. a její konec 2500 př. n. l.[18]

Kultury Minusinské kotliny

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Pro tuto kulturu nejsou obvyklé velké hromadné hroby. Na typických afanasjevských pohřebištích se nachází jednotlivé pohřby nebo malé kolektivní pohřby. Zesnulí jsou obvykle uloženi v jámě v ohnuté poloze na zádech. Pohřební jámy jsou uspořádány do obdélníkových či méně často kruhových seskupení, ohraničených kamennými zdmi. Archeologové se domnívají, že tato seskupení představují rodinné hřbitovy, přičemž čtyři nebo pět těchto "ohrad" tvoří místní sociální skupinu.

Lidé afanasjevské kultury se zabývali chovem dobytka, ovcí a koz. Byly také objeveny pozůstatky koní, ať už domácích nebo divokých. Nástroje vyráběli z kamene (sekery, hroty šípů), kostí (háčky, hroty) a paroží. Mezi artefakty vyrobenými z paroží jsou předměty, které mohly sloužit jako lícnice pro koně. Afanasjevské kultuře je připisováno i umělecké znázornění kolových vozidel, nalezená v této oblasti. Byly také objeveny ozdoby z mědi, stříbra a zlata.[7]

Lidé afanasjevské kultury jsou považováni za nejstarší pastevce východní Asie, kteří se podíleli na založení dlouhé tradice pastevectví v Mongolsku.[19] Jejich vzestup také koresponduje s výskytem domestikovaných ovcí, koz a dobytka, což znamená nejranější rozšíření domestikovaných zvířat z Blízkého východu do asijského vnitrozemí.[20] Zavedli také počáteční praxi metalurgie mědi a bronzu.[19] V hrobech byly objeveny kovové artefakty z mědi, bronzu (šídla, nože), zlata, stříbra, stejně jako zbytky rozebraných vozíků.[21][22][23] Je možné že afanasjevská kultura používala vozy tažené dobytkem, stejně jako lidé jámové kultury.[24][25]

Genetika

[editovat | editovat zdroj]

Analýza úplného genomu jedinců afanasjevské kultury ukázala, že byli geneticky velmi blízcí populaci jámové kultury v pontsko-kaspické stepi.[26][27][28] Tyto dvě skupiny si byly geneticky mnohem více podobné než skupiny geograficky ležící mezi nimi, které měly na rozdíl od lidí afanasjevské a jámové kultury velké množství znaků od východních sibiřských lovců a sběračů. To naznačuje, že se afanasjevská kultura do oblasti Altaje dostala migrací ze západní euroasijské stepi.[28]

Z Altaje se afanasjevská kultura rozšířila na východ až do Mongolska a na jih do Sin-ťiangu. Linie a původ spojený s jámovou kulturou v afanasjevské kultuře v oblasti Altaje a v Mongolsku zmizely během doby bronzové, kdy je nahradily migrující populace z kultury Sintašta přicházející ze západu. V Džungarii však původ spojený s afanasjevskou kulturou přetrvával minimálně do sklonku 1. tisíciletí př. n. l.[29][30]

Genetická blízkost populací jámové a afanasjevské kultury se také odráží v uniparentálních haploskupinách, zejména v převaze haploskupiny Y-chromozomu R1b.[28] Stude z roku 2019 analyzovala mateřské haploskupiny u sedmi jedinců. 71 % patřilo k západoeurasijským mateřským haploskupinám U, H a R, zatímco 29 % patřilo k východoeurasijské mateřské haploskupině C.[31]

Paleoepidemiologie

[editovat | editovat zdroj]

Z lidských zubů nalezených na Gora Afanasjeva byly extrahovány dva kmeny Yersinia pestis. Jeden je datován do období 2909 až 2679 př. n. l., druhý 2887 až 2677 př. n. l. Oba pocházejí ze stejného (hromadného) hrobu sedmi lidí a jsou považovány za téměř současné. Geny tohoto kmene exprimují falgelin, který spouští lidskou imunitní odpověď, takže to nebyl dýmějový mor.

Pravděpodobné vztahy s dalšími kulturami

[editovat | editovat zdroj]

Díky mnoha rysům, které jsou připisovány raným Indoevropanům, jako je používání kovů, koní a kolových vozidel, a kulturním vztahům s kurganskými stepními kulturami, jsou lidé afanasjevské kultury považováni za hovořící indoevropskými jazyky.[7] Geneticky se podobali populacím jámové kultury pastevců západních stepí.[32] Genetické studie prokázaly diskontinuitu mezi afanasjevskou kulturou a následnou sibiřskou okunevskou kulturou, stejně jako genetické rozdíly mezi afanasjevskou kulturou a tarimskými mumiemi.[33]

Někteří badatelé zastávali názor, že afanasjevská kultura mohla přinést znalost metalurgie do Číny.[34][35][36] Zejména jejich kontakty s kulturou Ma-ťia-jao a kulturou Čchi-ťia jsou považovány za přenos znalosti bronzové technologie.[37][38] Afanasjevská kultura může také vykazovat kulturní výpůjčky z dřívější kultura Banpo (asi 4000 př. n. l.), zejména v oblasti malované keramiky, což naznačuje vliv z Dálného východu, konkrétně z neolitické Číny, na afanasjevskou kulturu a další kulturní komplexy v oblasti středního toku Jeniseje.[39][40]

Nástupnické kultury

[editovat | editovat zdroj]

V pohoří Altaj a na jihovýchodě se zdá, že afanasjevská kultura po určitou dobu koexistovala s raným obdobím kultury Čemurček, protože některé jejich pohřby jsou současné a některé artefakty z hrobů se shodují.[41] Na severu po afanasjevské kultuře následuje okunevská kultura, která je považována za rozšíření paleosibiřské místní neindoevropské lesní kultury.[7] Okunevská kultura nevykazuje vlivy dřívější afanasjevské kultury.[42] Oblast následně obsadily andronovská kultura, karasukská kultura, tagarská kultura a taštykská kultura.[43][44]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Afanasievo culture na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Vadetskaya, E.; Polyakov, A.; Stepanova, N. (2014). The set sites of the Afanasievo culture. Barnaul: Azbuka
  2. ↑ a b Jeong, Choongwon (12 November 2020). "A Dynamic 6,000-Year Genetic History of Eurasia's Eastern Steppe". Cell. 183 (4): 890–904.e29. doi:10.1016/j.cell.2020.10.015. ISSN 0092-8674. PMC 7664836. PMID 33157037
  3. ↑ GANTULGA, Jamiyan-Ombo. Ties between steppe and peninsula: Comparative perspective of the Bronze and Early Iron Ages of Мongolia and Кorea. Proceedings of the Mongolian Academy of Sciences. 2020-11-21, s. 65–88. Dostupné online [cit. 2024-11-05]. ISSN 2312-2994. DOI 10.5564/pmas.v60i4.1507. (anglicky) 
  4. ↑ a b Anthony, David W. (26 July 2010). The Horse, the Wheel, and Language: How Bronze-Age Riders from the Eurasian Steppes Shaped the Modern World. Princeton University Press. s. 305–310. ISBN 978-1400831104
  5. ↑ Fagan, Brian M. (5 December 1996). The Oxford Companion to Archaeology. Oxford University Press. s. 644–645. ISBN 978-0-19-977121-9
  6. ↑ a b Zhang, Fan; Ning, Chao (2021). "The genomic origins of the Bronze Age Tarim Basin mummies". Nature. 599 (7884): 256–261. Bibcode:2021Natur.599..256Z. doi:10.1038/s41586-021-04052-7. ISSN 0028-0836. PMC 8580821. PMID 34707286. S2CID 240072904
  7. ↑ a b c d Encyclopedia of Indo-European culture. Příprava vydání J. P. Mallory, Douglas Q. Adams. London ; Chicago: Fitzroy Dearborn 829 s. ISBN 978-1-884964-98-5. 
  8. ↑ Anthony (2010). s. 264–265, 308
  9. ↑ MALLORY, J. P.; MAIR, Victor H. The Tarim mummies: ancient China and the mystery of the earliest peoples from the West, with 190 illustrations, 13 in color. New York, N.Y: Thames & Hudson 352 s. ISBN 978-0-500-05101-6. 
  10. ↑ Ning, Chao; Wang, Chuan-Chao; Gao, Shizhu; Yang, Yang; Zhang, Xue; Wu, Xiyan; Zhang, Fan; Nie, Zhongzhi; Tang, Yunpeng; Robbeets, Martine; Ma, Jian; Krause, Johannes; Cui, Yinqiu (5 August 2019). "Ancient Genomes Reveal Yamnaya-Related Ancestry and a Potential Source of Indo-European Speakers in Iron Age Tianshan". Current Biology. 29 (15): 2526–2532.e4. Bibcode:2019CBio...29E2526N. doi:10.1016/j.cub.2019.06.044. ISSN 0960-9822. PMID 31353181.
  11. ↑ Afanas'evo site » Digital Encyclopedia of the Hermitage. Digital Encyclopedia of the Hermitage [online]. [cit. 2024-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Svyatko, Svetlana V; Mallory, James P; Murphy, Eileen M; Polyakov, Andrey V; Reimer, Paula J; Schulting, Rick J (2009). "New Radiocarbon Dates and a Review of the Chronology of Prehistoric Populations from the Minusinsk Basin, Southern Siberia, Russia" (PDF). Radiocarbon. 51 (1): 243–273. Bibcode:2009Radcb..51..243S. doi:10.1017/S0033822200033798
  13. ↑ Pilipenko, A. S.; Trapezov, R. O.; Cherdantsev, S. V.; Pilipenko, I. V.; Zhuravlev, A. A.; Pristyazhnyuk, M. S.; Molodin, V. I. (31 December 2020). "The Paleogenetic Study of Bertek-33, an Afanasyevo Cemetery on the Ukok Plateau, the Altai Mountains". Archaeology, Ethnology & Anthropology of Eurasia. 48 (4): 146–154. doi:10.17746/1563-0110.2020.48.4.146-154. ISSN 1563-0110.
  14. ↑ KUZʹMINA, E. E.; MAIR, Victor H. The prehistory of the Silk Road. Philadelphia: University of Pennsylvania Press 248 s. (Encounters with Asia). Dostupné online. ISBN 978-0-8122-4041-2. OCLC 141483910 OCLC: ocn141483910. 
  15. ↑ DUPUY, Doumani; N, Paula. The unexpected ancestry of Inner Asian mummies. Nature. 2021-11, roč. 599, čís. 7884, s. 204–206. Dostupné online [cit. 2024-11-05]. DOI 10.1038/d41586-021-02872-1. (anglicky) 
  16. ↑ HONEYCHURCH, William; ROGERS, Leland; AMARTUVSHIN, Chunag. The earliest herders of East Asia: Examining Afanasievo entry to Central Mongolia. Archaeological Research in Asia. 2021-06-01, roč. 26, s. 100264. Dostupné online [cit. 2024-11-05]. ISSN 2352-2267. DOI 10.1016/j.ara.2021.100264. 
  17. ↑ MURPHY, Eileen; REIMER, Paula; SCHULTING, Rick. New radiocarbon dates and a review of the chronology of prehistoric populations from the Minusinsk Basin, Southern Siberia, Russia. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2024-11-05]. 
  18. ↑ Anthony, D. W. (2013). "Two IE phylogenies, three PIE migrations, and four kinds of steppe pastoralism" (PDF). Journal of Language Relationship. 9: 1–21. doi:10.31826/jlr-2013-090105. S2CID 212688206. Dostupné online
  19. ↑ a b Honeychurch, William; Rogers, Leland; Amartuvshin, Chunag; Diimaajav, Erdenebaatar; Erdene-Ochir, Nasan-Ochir; Hall, Mark E.; Hrivnyak, Michelle (1 June 2021). "The earliest herders of East Asia: Examining Afanasievo entry to Central Mongolia". Archaeological Research in Asia. 26: 100264. doi:10.1016/j.ara.2021.100264.
  20. ↑ HERMES, Taylor R.; TISHKIN, Alexey A.; KOSINTSEV, Pavel A. Mitochondrial DNA of domesticated sheep confirms pastoralist component of Afanasievo subsistence economy in the Altai Mountains (3300–2900 cal BC). Archaeological Research in Asia. 2020-12-01, roč. 24, s. 100232. Dostupné online [cit. 2024-11-06]. ISSN 2352-2267. DOI 10.1016/j.ara.2020.100232. 
  21. ↑ Jeong, Choongwon (12 November 2020). "A Dynamic 6,000-Year Genetic History of Eurasia's Eastern Steppe". Cell. 183 (4): 890–904.e29. doi:10.1016/j.cell.2020.10.015. ISSN 0092-8674. PMC 7664836. PMID 33157037
  22. ↑ Kovalev, A. A., and Erdenebaatar, D. (2009). Discovery of new cultures of the Bronze Age in Mongolia according to the data obtained by the international Central Asian archaeological expedition. In Bemmann, J., Parzinger, H., Pohl, E., and Tseveendorzh, D. (eds.), Current Archaeological Research in Mongolia, Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität, Bonn, s. 149–170.
  23. ↑ Taylor, William Timothy Treal; Clark, Julia; Bayarsaikhan, Jamsranjav; Tuvshinjargal, Tumurbaatar; Jobe, Jessica Thompson; Fitzhugh, William; Kortum, Richard; Spengler, Robert N.; Shnaider, Svetlana; Seersholm, Frederik Valeur; Hart, Isaac; Case, Nicholas; Wilkin, Shevan; Hendy, Jessica; Thuering, Ulrike; Miller, Bryan; Miller, Alicia R. Ventresca; Picin, Andrea; Vanwezer, Nils; Irmer, Franziska; Brown, Samantha; Abdykanova, Aida; Shultz, Daniel R.; Pham, Victoria; Bunce, Michael; Douka, Katerina; Jones, Emily Lena; Boivin, Nicole (22 January 2020). "Early Pastoral Economies and Herding Transitions in Eastern Eurasia". Scientific Reports. 10 (1): 1001. Bibcode:2020NatSR..10.1001T. doi:10.1038/s41598-020-57735-y. hdl:21.11116/0000-0005-8939-1. ISSN 2045-2322. PMC 6976682. PMID 31969593. Dostupné online
  24. ↑ Honeychurch, William (1 June 2021). "The earliest herders of East Asia: Examining Afanasievo entry to Central Mongolia". Archaeological Research in Asia. 26: 100264. doi:10.1016/j.ara.2021.100264. ISSN 2352-2267.
  25. ↑ Jeong, Choongwon (12 November 2020). "A Dynamic 6,000-Year Genetic History of Eurasia's Eastern Steppe". Cell. 183 (4): 890–904.e29. doi:10.1016/j.cell.2020.10.015. ISSN 0092-8674. PMC 7664836. PMID 33157037.
  26. ↑ Allentoft, ME (11 June 2015). "Population genomics of Bronze Age Eurasia" (PDF). Nature. 522 (7555). Nature Research: 167–172. Bibcode:2015Natur.522..167A. doi:10.1038/nature14507. PMID 26062507. S2CID 4399103
  27. ↑ Mathieson, Iain (23 November 2015). "Genome-wide patterns of selection in 230 ancient Eurasians". Nature. 528 (7583). Nature Research: 499–503. Bibcode:2015Natur.528..499M. doi:10.1038/nature16152. PMC 4918750. PMID 26595274 Dostupné online
  28. ↑ a b c Narasimhan, Vagheesh M. (6 September 2019). "The formation of human populations in South and Central Asia". Science. 365 (6457). American Association for the Advancement of Science: eaat7487. bioRxiv 10.1101/292581. doi:10.1126/science.aat7487. PMC 6822619. PMID 31488661. Dostupné online
  29. ↑ Zhang, Fan; Ning, Chao (2021). "The genomic origins of the Bronze Age Tarim Basin mummies". Nature. 599 (7884): 256–261. Bibcode:2021Natur.599..256Z. doi:10.1038/s41586-021-04052-7. ISSN 0028-0836. PMC 8580821. PMID 34707286. S2CID 240072904.
  30. ↑ Wang, Chuan-Chao; Yeh, Hui-Yuan; Popov, Alexander N.; Zhang, Hu-Qin; Matsumura, Hirofumi; Sirak, Kendra; Cheronet, Olivia; Kovalev, Alexey; Rohland, Nadin; Kim, Alexander M.; Mallick, Swapan (March 2021). "Genomic insights into the formation of human populations in East Asia". Nature. 591 (7850): 413–419. Bibcode:2021Natur.591..413W. doi:10.1038/s41586-021-03336-2. ISSN 1476-4687. PMC 7993749. PMID 33618348.
  31. ↑ Hollard, Clémence (September 2018). "New genetic evidence of affinities and discontinuities between bronze age Siberian populations". American Journal of Physical Anthropology. 167 (1): 6–7. doi:10.1002/ajpa.23607. PMID 29900529. S2CID 205337212
  32. ↑ Zhang, Fan; Ning, Chao (2021). "The genomic origins of the Bronze Age Tarim Basin mummies". Nature. 599 (7884): 256–261. Bibcode:2021Natur.599..256Z. doi:10.1038/s41586-021-04052-7. ISSN 0028-0836. PMC 8580821. PMID 34707286. S2CID 240072904 Dostupné online
  33. ↑ HOLLARD, Clémence; ZVÉNIGOROSKY, Vincent; KOVALEV, Alexey. New genetic evidence of affinities and discontinuities between bronze age Siberian populations. American Journal of Physical Anthropology. 2018-09, roč. 167, čís. 1, s. 97–107. Dostupné online [cit. 2024-11-05]. ISSN 0002-9483. DOI 10.1002/ajpa.23607. (anglicky) 
  34. ↑ Rawson, Jessica (April 2017). "China and the steppe: reception and resistance". Antiquity. 91 (356): 375–388. doi:10.15184/aqy.2016.276. Dostupné online
  35. ↑ BAUMER, Christoph. The history of Central Asia. London: I.B. Tauris Dostupné online. ISBN 978-1-78076-060-5. OCLC 823686659 OCLC: ocn823686659. 
  36. ↑ Keay, John (1 October 2009). China: A History. Basic Books. ISBN 978-0465020027
  37. ↑ JIANJUN, MEI (2003). "Cultural Interaction between China and Central Asia during the Bronze Age" (PDF). Proceedings of the British Academy. 121: 1–39. Dostupné online
  38. ↑ WAN, Xiang. Early development of bronze metallurgy in Eastern Eurasia. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2024-11-05]. 
  39. ↑ С.В. Киселёв, 1962. kronk.spb.ru [online]. [cit. 2024-11-05]. Dostupné online. 
  40. ↑ ZHANG, Kai. The Spread and Integration of Painted pottery Art along the Silk Road. Region - Educational Research and Reviews. 2021-02-04, roč. 3, čís. 1, s. 18. Dostupné online [cit. 2024-11-05]. ISSN 2661-4634. DOI 10.32629/rerr.v3i1.242. 
  41. ↑ Kovalev, A. A., and Erdenebaatar, D. (2009). Discovery of new cultures of the Bronze Age in Mongolia according to the data obtained by the international Central Asian archaeological expedition. In Bemmann, J., Parzinger, H., Pohl, E., and Tseveendorzh, D. (eds.), Current Archaeological Research in Mongolia, Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität, Bonn, s.158
  42. ↑ Allentoft, ME (11 June 2015). "Population genomics of Bronze Age Eurasia" (PDF). Nature. 522 (7555). Nature Research: 167–172. Bibcode:2015Natur.522..167A. doi:10.1038/nature14507. PMID 26062507. S2CID 4399103.
  43. ↑ Central Asian arts | History, Crafts, Sculptures, & Artifacts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Stone Age | Definition, Tools, Periods, Peoples, Art, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. 2024-11-03 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Afanasjevská_kultura&oldid=24368267“