Běžci
Běžci | |
---|---|
Z levého horního rohu ve směru ručiček: nandu pampový, pštros dvouprstý, kasuár přílbový, tinama podrostní, kivi hnědý, emu hnědý | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | běžci (Paleognathae) Pycraft, 1900 |
řády | |
Sesterská skupina | |
letci (Neognathae) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Běžci (Paleognathae) je jedna ze dvou současných podtříd ptáků (druhou podtřídou jsou letci).[1] Mezi běžce se řadí 5 řádů: tinamy, kiviové, kasuáři, nanduové a pštrosi. Vyskytují se na kontinentech, které původně náležely ke Gondwaně: v Africe, Jižní Americe a Austrálii a Oceánii.[1]
Společnými rysy běžců jsou lebeční báze paleognátního typu, specifická stavba pánve, zjednodušené (pravidelné) rozmístění opeření na těle, přítomnost penisu a způsob hnízdění, kde o vejce a mláďata pečuje především samec.[2] Všichni běžci mají do různé míry zredukované přední končetiny od středně velké redukce u nanduů a pštrosů přes zakrnělá křídla kivijů až po zcela absentní křídla u ptáků moa. Silným znakem skupiny je i velké tělo.[3]
Fylogeneze
[editovat | editovat zdroj]Běžci byli dlouhodobě považováni za samostatnou skupinu ptáků (mimo tinam), záhadou však bylo rozšíření těchto velkých nelétavých ptáků na izolovaných místech jižní polokoule. Rozluštění přinesl objev kontinentálního driftu – nelétaví byli předci dnešních běžců, jejichž potomci se zachovali na troskách bývalého kontinentu Gondwana. Řada pozdějších studií dnes společný původ běžců potvrdila. V průběhu vývoje se běžci rozšířili několikrát i do dalších částí světa (fosilní pozůstatky z Evropy a Jižní Ameriky, ptáci moa na Novém Zélandu, kteří nejsou příbuzní s recentními kivi).
Nejstarší skupinou podřádu jsou pštrosi, kteří tvoří sesterskou skupinu všech ostatních běžců. Mezi ostatními běžci pak tvoří monofyletické skupiny australo-asijské druhy (kiviové, emuové a kasuáři) a jihoamerické druhy (nanduové a tinamy).[4][5] Podle studie z roku 2008 ke ztrátě schopnosti létat nedošlo u předka všech běžců, ale nejméně třikrát po sobě nezávisle v průběhu vývoje běžců (u pštrosů, australských a jihoamerických běžců).[6]
Rozměry této skupiny ptáků se v průběhu evoluce zvětšovaly zejména vlivem klimatických změn, nejpravděpodobněji pak výrazným postupným ochlazováním. Podrobný výzkum ukázal, že největší druhy, jejichž hmotnost přesahovala zhruba 120 kg, se objevily až v posledních 9 milionech let.[7]
Systém
[editovat | editovat zdroj]K běžcům se řadí následující recentní řády:[1]
- Struthioniformes, pštrosi – dva druhy v Africe (dříve i v Asii);
- Casuariiformes, kasuáři – tři druhy kasuárů a emu hnědý;
- Apterygiformes, kiviové – menší ptáci z Nového Zélandu;
- Rheiformes, nanduové – dva druhy z Jižní Ameriky;
- Tinamiformes, tinamy – kolem 46 druhů ze střední a Jižní Ameriky.
Z fosilních řádů jsou známy:
- † Lithornithiformes – primitivní běžci, podobní tinamám, kteří dosud neztratili schopnost letu; několik druhů je známo ze starších třetihor Evropy a Severní Ameriky.
- † Dinornithiformes, ptáci moa – několik druhů obřích běžců (výška až 3,3 m), žijících v miocénu až holocénu na Novém Zélandu; vymřeli s příchodem prvních kolonistů.
- † Aepyornithiformes – aepyornisové – vyhynulí běžci z Madagaskaru.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c DYKE, Gareth J.; LEONARD, Leona M. Encyclopedia of Life Sciences. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-470-01617-6, ISBN 978-0-470-01590-2. DOI 10.1002/9780470015902.a0001550.pub3. Kapitola Palaeognathae. (anglicky)
- ↑ GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan. Zoologie obratlovců. 2., přepracované vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1484-9. Kapitola Běžci, s. 476.
- ↑ SACKTON, Timothy B.; GRAYSON, Phil; CLOUTIER, Alison. Convergent regulatory evolution and loss of flight in paleognathous birds. Science. 2019-04-05, roč. 364, čís. 6435, s. 74–78. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aat7244. (anglicky)
- ↑ KUHL, Heiner; FRANKL-VILCHES, Carolina; BAKKER, Antje. An Unbiased Molecular Approach Using 3′-UTRs Resolves the Avian Family-Level Tree of Life. Molecular Biology and Evolution. 2020-11-08, roč. 38, čís. 1, s. 108–127. Dostupné online [cit. 2024-04-18]. ISSN 1537-1719. DOI 10.1093/molbev/msaa191. PMID 32781465.
- ↑ MITCHELL, Kieren J.; LLAMAS, Bastien; SOUBRIER, Julien. Ancient DNA reveals elephant birds and kiwi are sister taxa and clarifies ratite bird evolution. Science. 2014-05-23, roč. 344, čís. 6186, s. 898–900. Dostupné online [cit. 2024-04-18]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1251981. (anglicky)
- ↑ HARSHMAN, John; BRAUN, Edward L.; BRAUN, Michael J. Phylogenomic evidence for multiple losses of flight in ratite birds. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-09-09, roč. 105, čís. 36, s. 13462–13467. Dostupné online [cit. 2024-04-18]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0803242105. PMID 18765814. (anglicky)
- ↑ CROUCH, Nicholas M. A.; CLARKE, Julia A. Body size evolution in palaeognath birds is consistent with Neogene cooling-linked gigantism. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 2019-10-15, roč. 532, s. 109224. Dostupné online [cit. 2024-04-18]. ISSN 0031-0182. DOI 10.1016/j.palaeo.2019.05.046.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CRACRAFT, Joel. Phylogeny and evolution of the rarite birds. Ibis. 1974, roč. 116, s. 494-521. Dostupné online.
- VAN TUINEN, Marcel; SIBLEY, Charles G.; HEDGES, S. Blair. Phylogeny and biogeography of ratite birds inferred from DNA sequences of the mitochondrial ribosomal genes. Molecular Biology and Evolution. 1998, roč. 15, čís. 4, s. 370-376. Dostupné online. ISSN 0737-4038.
- WIDRIG, Klara; FIELD, Daniel J. The Evolution and Fossil Record of Palaeognathous Birds (Neornithes: Palaeognathae). S. 105. Diversity [online]. 2022-02. Roč. 14, čís. 2, s. 105. DOI 10.3390/d14020105. (anglicky)</ref>
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu běžci na Wikimedia Commons
- Taxon Palaeognathae ve Wikidruzích