Brodiví a pelikáni

Brodiví a pelikáni
	Pelikán hnědý (Pelecanus occidentalis)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	brodiví a pelikáni (Pelecaniformes); Sharpe, 1891
Čeledi
	člunozobcovití (Balaenicipitidae); ibisovití (Threskiornithidae); kladivoušovití (Scopidae); pelikánovití (Pelecanidae); volavkovití (Ardeidae);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brodiví a pelikáni (Pelecaniformes) je řád středně velkých a velkých vodních ptáků, kteří jsou široce rozšíření po celém světě. Brodiví a pelikáni zahrnují následující čeledi: člunozobcovití, ibisovití, kladivoušovití, pelikánovití a volavkovití. Řád Pelecaniformes původně nesl v češtině název veslonozí, avšak po četných výzkumech DNA z počátku 21. století a zahrnutí dalších několika čeledí do toho řádu a vyjmutí některých jiných se Pelecaniformes začal označovat jako „brodiví a pelikáni“.

Charakteristika

Všechny prsty jsou otočeny dopředu a spojeny plovací blánou. Všichni zástupci se živí rybami. Podle způsobu lovu se liší stavba zobáku a míra pneumatizace těla (množství dutých kostí a velikost vzdušných vaků). Většinou hnízdí v koloniích na skalnatých, nebo i plochých pobřežích, ostrovech, na stromech a v rákosinách.

Taxonomie

Tradiční systematika řadila do řádu Pelecaniformes šest skupin vodních ptáků – pelikány, kormorány, anhingy, tereje, fregatky a faetony. Řád se dříve označoval jako veslonozí. Anhingy, terejové, fregatky a kormoráni dnes tvoří samostatný řád terejové (Suliformes); stejně tak faetony tvoří samostatný řád faetoni (Phaethontiformes).

Moderní analýzy DNA z 21. století ukázaly, že řád veslonohých byl v původním pojetí polyfyletickým seskupením taxonů, z nichž mnohé měly blíže k brodivým (ve starém chápání tohoto řádu), než k ostatním čeledím veslonohých. Na základě těchto výzkumu jsou do řádu Pelecaniformes nově řazeni zástupci brodivých ptáků mimo čápovitých, naopak faetoni jsou považováni za samostatný řád. Vztahy jednotlivých skupin řádu ukazuje toto schéma:^[1]^[2]

Pelecaniformes (brodiví a pelikáni)

	Balaenicipitidae (člunozobcovití)

	Pelecanidae (pelikánovití)

Scopidae (kladivoušovití)

	Threskiornithidae (ibisovití)

	Ardeidae (volavkovití)

Do českého jazyka se řád Pelecaniformes překládá jako brodiví a pelikáni.^[3]^[4]

Seznam čeledí

Do řádu brodiví a pelikáni se zahrnují následující čeledi:

člunozobcovití (Balaenicipitidae) – člunozobec africký (Balaeniceps rex)
ibisovití (Threskiornithidae) – 28 druhů ibisů a 6 druhů kolpíků
kladivoušovití (Scopidae) – kladivouš africký (Scopus umbretta)
pelikánovití (Pelecanidae) – 8 druhů pelikánů
volavkovití (Ardeidae) – 68 druhů volavek, kvakošů, bukačů a bukáčků

Odkazy

Reference

↑ HACKETT, Shannon J., et al. A phylogenomic study of birds reveal their evolutionary history. Science. 2008, roč. 320, čís. 5884, s. 1763-1768. Dostupné online.
↑ Pelecaniformes [online]. Tree of Life web project [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-12. (anglicky)
↑ České názvosloví a systém ptáků (Avifauna Západopalearktické oblasti) [online]. Česká společnost ornitologická, 2021-2-28 [cit. 2021-05-16]. Dostupné online.
↑ Text příloh Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů v překladu do českého jazyka [online]. 2012 [cit. 2021-05-18]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu veslonozí na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Veslaři v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

[1] HACKETT, Shannon J., et al. A phylogenomic study of birds reveal their evolutionary history. Science. 2008, roč. 320, čís. 5884, s. 1763-1768. Dostupné online.

[toolweb-2] Pelecaniformes [online]. Tree of Life web project [cit. 2021-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-12. (anglicky)

[cso2021-3] České názvosloví a systém ptáků (Avifauna Západopalearktické oblasti) [online]. Česká společnost ornitologická, 2021-2-28 [cit. 2021-05-16]. Dostupné online.

[4] Text příloh Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů v překladu do českého jazyka [online]. 2012 [cit. 2021-05-18]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]