Přeskočit na obsah

Hřib hlohový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHřib (satan) hlohový
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Rubroboletus)
Binomické jméno
Rubroboletus satanas f. crataegi
(Smotl. ex Antonín et Janda) Janda et Kříž 2016
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib hlohový neboli hřib satan hlohový (Rubroboletus satanas f. crataegi (Smotl. ex Antonín et Janda) Janda et Kříž 2016) je xanthoidní (odbarvená) forma hřibu satanu (Rubroboletus satanas (Lenz) Kuan Zhao et Zhu L. Yang 2014).[1] Stejně jako on patří mezi barevné i modrající hřiby, je také jedovatý.

Název hřib hlohový je původně lidové označení z Královéhradecka, které přejal mykolog František Smotlacha[2]

Smotlacha popsal hřib hlohový v roce 1952.[2] Již předpokládal, že lidový název neodráží mykorhizní vazbu na hloh, očekával spíš vazbu na duby nebo habry.[2] Houbu uváděl v rámci článků a přednášek již od roku 1909.[2] Hřib hlohový tehdy pokládal za druh totožný s hřibem medotrpkým (resp. Boletus candicans Fr., Boletus candicans Roques); hřib Fechtnerův (Boletus fechtnerii Velen.) pak považoval za jeho vzácnější formu.[2]

Znaky odpovídají hřibu satanu, liší se však vybarvením. Téměř zcela nebo kompletně chybí červené barvivo, takže na třeni i pórech převládá žlutá barva maximálně s lokálním začervenáním. Dužnina po poškození modrá, u starých plodnic páchne mršinou.

Objevuje se na stanovištích hřibu satana, tedy v teplých oblastech s vápenitým podložím, zpravidla v nižších polohách. Vyskytuje se převážně pod duby, případně buky a lipami.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

V rámci chráněných území České republiky byl hřib nachový popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Jde o vzácnou houbu, která je jakožto forma hřibu satanu evidována v Červené knize hub České republiky jako zranitelný druh (VU).[4] Je proto třeba jej chránit a nálezy hlásit mykologickým pracovištím.[1]

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c d ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib satan hlohový, s. 108. 
  2. a b c d e f g h SMOTLACHA, František. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha: Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Hřib satan neboli jenerál, s. 187–190. 
  3. TICHÝ, Tomáš. Plán péče o Přírodní rezervaci Karlické údolí [online]. Portál veřejné správy, 2013 [cit. 2013-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-04. 
  4. HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006 [cit. 2012-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]