Přeskočit na obsah

Jan Ryska

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Ryska
Narození19. ledna 1916 nebo 19. ledna 1926
Ctiboř, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. prosince 1983
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, pedagog, publicista, redaktor
Národnostčeská
StátČeskoslovensko
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Ryska (19. ledna 1916, Ctiboř[1] – 14. prosince 1983, Praha[2]) byl český spisovatel, pedagog, publicista a redaktor.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl dělníkem. Základní školu vychodil Jan Ryska v Líšťanech u Loun, na reálce maturoval v Lounech v roce 1934. Poté vystudoval Státní pedagogický institut, studium ukončil v roce 1935 a nastoupil na vojenskou službu. Od roku 1937 do roku 1943 učil na různých školách, poté byl do konce války pracovně nasazen v továrně Letov.[3]

Spolupráce se Zdeňkem Nejedlým

[editovat | editovat zdroj]

Po válce se navrátil k učitelskému povolání, od roku 1947 studoval na Ústřední novinářské škole při ÚV KSČ. Po ukončení tohoto studia se v roce 1948 stal na Ministerstvu školství, věd a umění pracovníkem sekretariátu a vedoucím tiskového a propagačního oddělení. Ministrem byl v té době Zdeněk Nejedlý.

Ryskovy příspěvky v tisku týkající se školství byly v duchu myšlenek jeho nadřízeného, ministra Zdeňka Nejedlého.[4][5] Spolu s Jaroslavem Kojzlarem vydal k 75. narozeninám Zdeňka Nejedlého publikaci pro děti O Zdeňkovi Nejedlém,[6] V roce 1952 otiskly Literární noviny Ryskovy verše oslavující právě zemřelého básníka S. K. Neumanna.[7] obdivně o něm napsal i do časopisu pro děti Mateřídouška (č. 11/1952).[8]

Na práci ministerského úředníka navázal letech 1953–1958 jako vedoucí kulturní rubriky časopisu Svět sovětů a poté redaktor měsíčníku Praha-Moskva.

Práce pro děti

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1963–1967 vedl v Čs. rozhlase vysílání pro mládež. Od října 1967 se stal šéfredaktorem Pionýrských novin. Ty se pod jeho vedením přeměnily na populární dětský časopis Sedmička,[9] který vycházel od května 1968 do roku 1992.[p 1] Jan Ryska zůstal šéfredaktorem Sedmičky až do svého odchodu do důchodu.

Od šedesátých let 20. století začal též knižně publikovat svá díla pro mládež.

Závěr života

[editovat | editovat zdroj]

Pětašedesátých narozenin Jana Rysky si povšimlo Rudé právo příznivým hodnocením jeho tvorby pro děti.[10] Zemřel v Praze ve věku 67 roků.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Příspěvky v tisku

[editovat | editovat zdroj]

Po válce publikoval příležitostně verše v denících a časopisech. Psal poznámky o kultuře.[3]

Knižní vydání – publikace s politickým akcentem

[editovat | editovat zdroj]
  • Lenin : O jeho životě a díle (Pro žactvo škol I. a II. stupně, autoři Karel Hanuš, Jaroslav Kojzar, Jan Ryska, Praha, Státní nakladatelství, 1949)
  • Čítanka pro 4. postupný ročník národních škol (Autoři: Bohumil Říha, Josef Šlajer, Jan Ryska ; Výběr obr.: Bohdan Lacina, Libuše Baňovská, Praha, SPN, 1952 a 1953)
  • O výchově a vzdělání (Autor Zdeněk Nejedlý, úvod „Zdeněk Nejedlý – strážce pokrokové učitelské tradice a bojovník za socialistickou školu“ napsali Jaroslav Kojzar a Jan Ryska, Praha SPN, 1953)
  • O Zdeňkovi Nejedlém (autoři Jaroslav Kojzar, Jan Ryska; Praha, SNDK, 1953)
  • Vítězná cesta (O životě a díle Zdeňka Nejedlého, autoři Jaroslav Kojzar, Jan Ryska, předmluvá Zdena Nedvědová-Nejedlá; Praha, Mladá fronta, 1953)
  • Náš Jiří Wolker (Il. Zdeněk Filip, Praha, SNDK, 1956)

Knižní vydání – publikace pro děti

[editovat | editovat zdroj]
  • Pasou se ovečky na stráni (Autoři Jan Ryska, Viktor Polášek, Praha, Státní nakladatelství dětské knihy, 1955)
  • Anička a její přátelé (il. Václav Šprungl, Praha, SNDK, 1960
  • Anička z 1.A (il. Václav Šprungl, Praha, SNDK, 1962; další vydání viz Poznámka)[p 2]
  • Táto, sežeň štěně (ilustroval a obálku navrhl Josef Paleček, Praha, Státní nakladatelství dětské knihy, 1963)
  • Jožánek (Il. Helena Rokytová, Praha, SNDK, 1966)
  • Dědeček, Kyliján a já (ilustrovala Helena Rokytová, Praha, Albatros, 1973 a 1980)
  • Lodní deník o příhodách Budhy, Pípy a Šerifa (Il. Václav Kabát, Praha, Mladá fronta, 1973 a Albatros, 1981)
  • Martin v ráji (Pro začínající čtenáře, il. Zdeněk Mlčoch, Praha, Albatros, 1975, 1979 a 1991)
  • Trojí přání (Povídky, autoři Marie Majerová, Petr Jilemnický, il. Alena Janoušková, Praha, Orbis, 1975)
  • Podivuhodný pan Magnusek (ilustroval Adolf Born, Praha, Albatros, 1976)
  • Kluk jako jehla (il. Jiří Kalousek, Praha, Albatros, 1978)
  • Severák (il. Jiří Kalousek, Praha, Albatros, 1978)
  • Kytlický vodník (Il. Jiří Kalousek, Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství, 1979 a Praha, Erika, 1995)
  • Dějiny naší rodiny (Praha, Albatros, 1981)
  • Ne, smutné knížky nepíšu (V Praze, Albatros, 1981)
  • Byli jsme tři (náš děda, pan učitel a já) (il. Jiří Kalousek, Praha, Albatros, 1982)

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas

[editovat | editovat zdroj]
  • Kniha "Táto, sežeň štěně!" byla v r. 1964 zpracována v Československém rozhlase jako četba na pokračování. Četli Zdeněk Dítě a Věra Kubánková.
  • V roce 1966 uvedl Československý rozhlas jeho hru o narušené mládeži Blueberry Hill (reprízovanou 1969). V hlavních rolích vystoupili Jaroslav Satoranský a Jiří Krampol.[11]
  • Ryskův Lodní deník byl vysílán jako rozhlasová četba pro děti

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Jan Ryska vlastnil chalupu v Kytlici, stejně jako např. Miroslav Horníček, Vlastimil Brodský a další. V Kytlici byl podle jeho scénáře natáčen film Táto, sežeň štěně a odehrává se v ní Ryskova kniha Kytlický vodník.[12]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V letech 1970-1990 vycházela Sedmička pod názvem Sedmička pionýrů.
  2. ↑ Další vydání: SNDK 1968, il. Helena Rokytová; Albatros 1974, il. Helena Rokytová

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Index narozených, Hrádek 11, 1784-1949, snímek 78
  2. ↑ Dálnopisem, poštou, telefonem: Jan Ryska. Rudé právo. 16. 12. 1983, s. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ a b BLAŽÍČKOVÁ, Anna. Slovník české literatury po roce 1945: Jan Ryska [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, rev. 2015-12-28 [cit. 2017-09-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Jan Ryska: V čem je bojovnost školy. Literární noviny. 1/1952, s. 2. Dostupné online. 
  5. ↑ Jan Ryska: Po konferenci školských pracovníků. Literární noviny. 23/1952, s. 2. Dostupné online. 
  6. ↑ O Zdeňku Nejedlém pro děti (recenze). Literární noviny. 7/1953, s. 9. Dostupné online. 
  7. ↑ Jan Ryska: St. K. Neumannovi. Literární noviny. 21/1952, s. 1. Dostupné online. 
  8. ↑ HAVRÁNKOVÁ, Petra. Komunistická propaganda v časopisu Mateřídouška (1945-1955). Praha, 2015 [cit. 2017-09-21]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce Pavel Suk. s. 70. Dostupné online.
  9. ↑ Kolem Sedmičky. Rudé právo. 27. 4. 1968, s. 5. Dostupné online. 
  10. ↑ Jubilující vypravěč. Rudé právo. 19. 1. 1981, s. 5. Dostupné online. 
  11. ↑ Blueberry Hill - hra na aktuální téma. Rudé právo. 12. 11. 1969, s. 5. Dostupné online. 
  12. ↑ Libor Hruška: Do Horníčkových Kytlic. Nebo spíše Kytlice?. Týden.cz. 30. 9. 2009. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Ryska&oldid=24069878“