Přeskočit na obsah

Jasko-kišiněvská operace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jasko-kišiněvská operace
konflikt: Východní fronta
Sovětský postup
Sovětský postup

Trvání20–29. srpna 1944[1]
MístoVýchodní a jižní Rumunsko
VýsledekSpojenecké vítězství
  • Zánik německé 6. armády
  • Převrat v Rumunsku, přechod ke Spojencům
  • Bulharsko vstoupilo do války proti Německu[2]
Změny území
Strany
Sovětský svaz Sovětský svaz
Rumunsko Rumunské království
(23–29. srpna)
Spojené státy americké USA
(letecká podpora)
Rumunsko Rumunské království
(20–23. srpna)
Německá říše Nacistické Německo
Velitelé
Sovětský svaz Josif Stalin
Sovětský svaz Semjon Timošenko
Sovětský svaz Rodion Malinovskij
Sovětský svaz Fjodor Tolbuchin
Sovětský svaz Filipp Okťabrskij
Rumunsko Michal I.
Rumunsko Constantin Sănătescu
Rumunsko Gheorghe Mihail
Rumunsko Nicolae Macici
Rumunsko Ion Antonescu
Rumunsko Ilie Șteflea
Rumunsko Petre Dumitrescu
Rumunsko Ioan Mihail Racoviță
Nazi Germany Adolf Hitler
Nazi Germany Johannes Frießner
Nazi Germany Otto Wöhler
Nazi Germany Maximilian Fretter-Pico
Nazi Germany Alfred Gerstenberg
Síla
SSSR:
1 314 200[3]
16 000 děl
1 870 tanků
2 200 letadel
Rumunsko:
465 659[4]
Rumunsko:
1 163 347[5]
(k 15. srpnu 1944)
800 letadel
Německo:
250 000
(Skupina armád jižní Ukrajina)
Ztráty
SSSR:
13 197 mrtvých a pohřešovaných
53 933 zraněných a nemocných[3]
60+ tanků
111 letadel[6]

Rumunsko:
8 586 mrtvých nebo zraněných[4]

Rumunsko:
8 305 mrtvých
24 989 zraněných
170 000 zajatých nebo pohřešovaných[7]
25 letadel[6]
Německo:
150 000 mrtvých,
zraněných nebo zajatých[8]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jasko-kišiněvská operace byla sovětská ofenzíva proti vojskům osy ve dnech 20. až 29. srpna 1944, v jejímž důsledku se zhroutila rumunská fašistická vláda, Rumunsko kapitulovalo a na závěrečné měsíce války se stalo spojencem Sovětského svazu.

V srpnu roku 1944 stála Rudá armáda na pomezí Ukrajiny a Rumunska, resp. bývalé Moldavské SSR, tedy předválečného rumunského území Besarábie a připravovala se k hlavnímu útoku na Rumunsko. Německá 6. armáda pod velením generála Frettra-Pica neměla o sovětském útoku ani tušení a odpočívala. 20. srpna zahájila vojska 2. ukrajinského frontu a 3. ukrajinského frontu čítající 92 pěších divizí a šest tankových a mechanizovaných sborů mohutnou ofenzívu. Proti ní stála německá skupina armád „Jižní Ukrajina“ o síle asi půl miliónu mužů a rumunská armáda čítající něco málo přes 400 tisíc vojáků. Němci však ofenzivu podceňovali a domnívali se, že jde pouze o operaci místního významu. Vojska generála Rodiona Malinovského zaútočila severozápadně od města Jasy (Iași) a postupovala k řece Prutu, kterou na několika místech překročila. 3. ukrajinský front, který měl již na západním břehu řeky Dněstru poblíž Tiraspolu vybudované předmostí, zaútočil východněji.

Osvobození hlavního města Rumunska Bukurešti

I když se německá a rumunská vojska stále urputně bránila, Sovětům se do 23. srpna podařilo postoupit značně na jih a obklíčit hlavní město Moldávie Kišiněv. Téhož dne rumunský král Michal I. provedl státní převrat a sesadil premiéra maršála Iona Antonesca a přikázal rumunské armádě ukončit bojové akce proti Sovětskému svazu. V důsledku toho se fronta zhroutila a Rudá armáda mohla dále rychle postupovat na jih a osvobodit Rumunsko od zbytků německých vojsk. Ofenzíva byla oficiálně ukončena 29. srpna, avšak ještě do 31. srpna byly obsazovány zbytky rumunského území, kde se bránila vojska věrná předchozí fašistické vládě.

Jasko-kišiněvská operace dopadla pro Rudou armádu úspěšně. Za cenu zhruba 15 tisíc mrtvých a 55 tisíc raněných zlikvidovala stejné množství německých vojáků a získala velké množství, téměř 180 tisíc, zajatců. Rumunsko vyhlásilo válku Německu a jeho armáda bojovala po boku Rudé armády až do konce druhé světové války. Rodion Jakovlevič Malinovskij byl v září 1944 jmenován maršálem Sovětského svazu.

Po obsazení Rumunska vyhlásil SSSR 5. září válku Bulharsku, které bylo sice spojencem Německa a podílelo se na okupaci Jugoslávie a Řecka, ale ve vztahu k SSSR se chovalo neutrálně. 8. září překročila Rudá armáda rumunsko-bulharské hranice a následující den vypuklo v Bulharsku povstání. Bulharsko se stalo spojencem SSSR a také vyhlásilo Německu válku.

  1. "Military planning in the twentieth century", U.S. Air Force History Office
  2. United Center for Research and Training in History, Bulgarian historical review, p.7
  3. a b Krivosheev, Soviet Casualties and Combat Losses in the Twentieth Century, ISBN 1-85367-280-7, Greenhill Books, 1997; (chapter on the Second Jassy–Kishinev operation in Russian)
  4. a b V. Anescu et. al., România în războiul antihitlerist, Editura Militară, 1966, pp. 696-697
  5. Mark Axworthy, London: Arms and Armour, 1995, Third Axis, Fourth Ally: Romanian Armed Forces in the European War, 1941–1945, p. 145
  6. a b Worldwar2.ro: "The home defense campaign – 1944"
  7. německy {{{2}}} Siebenbürgische Zeitung: "Ein schwarzer Tag für die Deutschen", 22 August 2004
  8. Frieser 2007, s. 812.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]