Přeskočit na obsah

Kanicovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKanicovití
alternativní popis obrázku chybí
Kanic obrovský (Epinephelus lanceolatus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádostnoploutví (Perciformes)
NadčeleďPercoidea
Čeleďkanicovití (Serranidae)
Swainson, 1839
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kanicovití (Serranidae) jsou čeleď ryb z řádu ostnoploutví (Perciformes). Dělí se na tři podčeledi: Anthiinae, Epinephelinae a Serraninae.[1] Ty zahrnují několik desítek rodů s českým názvem kanic a bradáč.[2] Někteří zástupci kaniců mohou dosahovat délky těla až 3 m a hmotnosti až 400 kg. Kanicovití patří mezi významné rybolovné a akvarijní druhy.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Kanicovití se vyznačují značnými rozdíly ve vzhledu a velikosti těla. Zástupci podčeledi Anthiinae jsou spíše malí, s pestrým zbarvením.[3] Jejich nejmenším zástupcem je kanic trpasličí (Plectranthias longimanus), jenž na délku měří pouhé 3 cm.[4] Někteří velcí kanici z podčeledi Epinephelinae naopak mohou dosahovat maximální délky těla až 3 m a hmotnosti až 400 kg.[1]

Typickými znaky čeledi jsou: tři trny na skřelové kosti, ktenoidní šupiny a úplná postranní čára. Kanicovití rozvíjejí pouze jednu hřbetní ploutev, u některých druhů mírně vykrojenou mezi trnitou částí, již tvoří 7 až 13 trnů, a částí tvořenou měkkými paprsky.[4] Ocasní ploutev má obvykle zaoblený tvar, u některých druhů je uťatá, případně poloměsíčitá; zřídka rozeklaná.[1] Výrazným znakem mnohých kaniců jsou jejich čelisti. Špička horní čelisti zůstává viditelná, i pokud ryba zavře tlamu, dolní čelist pak z profilu přes horní čelist přesahuje.[3]

Biologie

[editovat | editovat zdroj]

Kanicovití se, v závislosti na druhu, vyskytují na velkém množství různých stanovišť v tropických a mírných mořských, brakických, a dokonce i sladkých vodách, od mělčin až po hloubky přesahující několik stovek metrů. Množství druhů je spojováno s korálovými a skalnatými útesy, úkryt jim poskytují různé jeskyně a štěrbiny. Jiní kanicové žijí v písčitých či suťovitých oblastech, v porostech mořské trávy, řas anebo v mangrovech. Zástupci podčeledi Anthiinae se naopak pohybují nad hlubokými svahy a vrcholky útesů.[3]

Zástupci podčeledi Anthiinae se živí většinou drobnými korýši a rybími jikrami. Velcí kanicové představují naopak mohutné vodní predátory jiných ryb či hlavonožců, v dospělosti nemají přirozené nepřátele. Někteří zástupci podčeledi Epinephelinae (tribu Grammistini) se proti predátorům brání vylučováním kožního toxinu.[1][3] Někteří kanicové, jako jsou druhy rodu Serranus, se vyznačují hermafroditismem, samčí a samičí pohlavní žlázy však v takovém případě bývají funkční jenom po určitou část životního cyklu. Ryba tedy stráví část života jako samice, část života jako samec (protogynní hermafroditismus[1]).[4]

Seznam rodů

[editovat | editovat zdroj]

Podle [2]

Galerie vybraných druhů

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e Family Serranidae - Sea basses: groupers and fairy basslets [online]. FishBase [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b kanicovití [online]. BioLib [cit. 2022-06-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Michael Hutchins, Dennis A. Thoney, Paul V. Loiselle & Neil Schlager. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 255–263. (anglicky) 
  4. ↑ a b c HANEL, L. Ryby (2). Praha: Albatros, 2000. (Svět zvířat; sv. IX). S. 32. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kanicovití&oldid=22401546“