Místokancléř
Místokancléř byl vysoký úředník české kanceláře, později české dvorské kanceláře, která byla centrálním výkonným úřadem pro všechny obory veřejné správy kromě financí. Byl zástupcem nejvyššího kancléře,[1] který ho také vybíral.
Místokancléři byli vybíráni především z vrstev vzdělaných představitelů nižší šlechty a erbovních měšťanů. Disponovali značnou možností vlastního úředního a nezřídka i významného politického rozhodování. Na rozdíl od nejvyššího kancléře docházel místokancléř do úřadu zpravidla denně.[1] Pod ním pracovali sekretář české expedice a sekretář německé expedice. Dalšími zaměstnanci české kanceláře byli taxátoři, registrátoři, expeditoři a koncipisté.
Místokancléři byli v častém styku s českým králem, protože mu předkládali k podpisu vyřízenou královskou úřední agendu.[1]
Služné se u místokancléřů v předbělohorské době bylo relativně vysoké, pohybovalo okolo 200–400 kop grošů ročně, nebylo však vypláceno pravidelně. Zpožděné služné bylo potvrzováno formou státních dluhopisů.[1][2]
Seznam místokancléřů Českého království
[editovat | editovat zdroj]- 1473 Samuel z Hrádku a Valečova[3]
- 1480–1481 Pavel, zderazský probošt[3]
- –
- 1528–1531 Václav z Velhartic
- 1532–1536 (něm.) Jiří z Lokšan na Kašperku (asi 1491–1551)
- 1532–1551 Jiří Žabka z Limberka na Kounicích[4]
- 1552–1564 (listopad) Zikmund Held (Helt) z Kementu († listopad 1564)[4]
- 1563–1589 (24. 1.) (něm.) Jiří Mehl ze Střelic na Tolštejně a Rumburku (asi 1514 Vratislav – 24. 1. 1589 Rumburk)[4]
- 1589 (nebo 1590[5]) Osvald ze Šenfeldu († 1589[6])
- 1590 (duben) – 1599 (září) Kryštof Želinský ze Sebuzína († listopad 1606)[5]
- 1599–1601 úřad neobsazen
- 1601 (leden) – 1608 (11. 8.) Jindřich Domináček z Písnice na Hartenberku (1555 – 11. 8. 1608)[7]
- 1608–1612 úřad neobsazen
- 1612–1617 Bohuslav z Michalovic (1565 – 21. června 1621 Praha; popraven)[5]
- 1617–1620 úřad neobsazen
- 1620 Petr Milner (Millner) z Milhausu (Milhauzu) na Mimoni[5]
- 1620–1630 (něm.) Otto z Nostitz
- 1630–1648 Albrecht Libštejnský z Kolovrat (15. 9. 1583 Innsbruck – 12. 8. 1648 Praha)
- 1649 (14. 5.) – 1663 ? František Eusebius z Pöttingu (10. 12. 1627 – 29. 12. 1678)
- 1664–1667[8] (něm.) František Oldřich Kinský (1634 Chlumec nad Cidlinou – 27. 2. 1699 Vídeň)
- 1667–1678 (něm.) Adolf Vratislav ze Šternberka (1627 Postoloprty – 4. 9. 1703 Zásmuky)
- 1678 (15. 1.) – 1685 (něm.) Karel Maxmilián Lažanský z Bukové (1639–1695)
- 1686–1693[9] (něm.) Karel Maxmilián z Thurnu (15. 10. 1643 – 8. 6. 1716)
- 1693–1700 Tomáš Zacheus Černín z Chudenic (1660–1700)[10]
- 1705 Václav Norbert Oktavián Kinský (1642–1719)
- 1715–1719 Josef František Bruntálský z Vrbna (2. 8. 1675 – 9. 6. 1755)[11]
- 1719 (4. 5.) – 1736 Vilém Albrecht Krakovský z Kolowrat (4. 9. 1678 – 21. 4. 1738 Vídeň)
- 1736–1738 Filip Josef Kinský (1. 5. 1700 – 12. 1. 1749)
- 1771 (3. 7.) Leopold Vilém Krakowský z Kolowrat (předtím 1771 vicekancléř, v letech 1782–1796 nejvyšší kancléř; 31. 12. 1727 Praha – 2. 11. 1809 Vídeň)
- 1776 (5. 1.) – 1780 Judas Tadeáš z Reišachu
- 1780–1782 Jindřich z Auerspergu
- 1782 (15.[12] nebo 19. 10.) – 1789[12] Jan Rudolf Chotek z Chotkova (17. 5. 1748 Vídeň – 26. 8. 1824 Vídeň) – kancléř při českorakouské dvorní kanceláři[12]
Seznam vicekancléřů
[editovat | editovat zdroj]- (70. léta 17. století) Karel Maxmilián Lažanský z Bukové (1639 – 14. 5. 1695 Praha)[13]
- 1705 Jan Wolf z Frankenberka
- 1705 (6. 6.)[14] – 1715 František Ferdinand Kinský z Vchynic a Tetova[15] (1. 1. 1678 – 12. 9. 1741)
- 1719 (4. 5.) (určitě 1723[16]) – 1734 nebo 1736 Vilém Albrecht II. Krakowský z Kolowrat (4. 9. 1678 – 21. 4. 1738 Vídeň)
- pol. 30. let – po 1739 Rudolf Josef Kořenský z Terešova († po 1739)[17]
- 1771 Leopold Vilém Krakowský z Kolowrat (31. 12. 1727 Praha – 2. 11. 1809 Vídeň)
- 1776 (7. 5.) – 1780 Leopold z Clary-Aldringenu (2. 1. 1736 Praha-Malá Strana – 23. 11. 1800 Vídeň)
Seznam sekretářů české expedice
[editovat | editovat zdroj]- Jan Milner (Mylner) z Milhausu (Milhauzu)
- 1601 Jan Mencl z Kolsdorfu
- 1608 nebo 1609 – ? Pavel Michna z Vacínova († 1632)
Seznam sekretářů německé expedice
[editovat | editovat zdroj]- 1602 (prosinec, ?) – ? Jan Platejs z Platenštejna
- 1605 (?) – ? Filip Fabricius z Rosenfeldu (a později z Hohenfallu) (asi 1570 Mikulov – 1631 Praha)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 80. Dále jen Rytíři renesančních Čech.
- ↑ BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 109. Dále jen Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech.
- ↑ a b MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 329.
- ↑ a b c Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 105
- ↑ a b c d Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 106
- ↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Encovany – zámek, s. 112–113.
- ↑ Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 57 a 106
- ↑ MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 617. Dále jen MAŤA, Petr.
- ↑ MAŤA, Petr, s. 423
- ↑ MAŤA, Petr, s. 421 a 843
- ↑ MAŤA, Petr, s. 843
- ↑ a b c LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Studie rodopisná. Kutná Hora: Josef Ledr (vlastním nákladem), 1886. S. 51–52.
- ↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 773. Dále jen VOKÁČOVÁ.
- ↑ VOKÁČOVÁ, s. 52 a 561
- ↑ VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 96.
- ↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 74
- ↑ VOKÁČOVÁ, s. 741
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X.
- HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1.
- KILIÁN, Jan. Filip Fabricius z Rosenfeldu a Hohenfallu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2005. 438 s. ISBN 80-86829-09-X.
- MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 326–327.
- MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 333.
- PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.