Přeskočit na obsah

Nikolaj Denkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikolaj Denkov
Николай Денков
Premiér Bulharska
Ve funkci:
6. června 2023 – 9. dubna 2024
PrezidentRumen Radev
VicepremiérkaMarija Gabrielová
PředchůdceGalab Donev
NástupceDimitar Glavčev
Ministr školství a vědy
Ve funkci:
12. května 2021 – 2. srpna 2022
Předseda vládyStefan Janev
Kiril Petkov
PředchůdceKrasimir Valčev
NástupceSašo Penov
Ve funkci:
27. ledna 2017 – 4. května 2017
Předseda vládyOgnjan Gerdžikov
PředchůdceTodor Tanev
NástupceKrasimir Valčev
Náměstek ministra školství a vědy
Ve funkci:
srpen 2014 – duben 2016
Předseda vládyBojko Borisov
Stranická příslušnost
ČlenstvíPokračujeme ve změně

Rodné jménoNikolaj Denkov Denkov
Николай Денков Денков
Narození3. září 1962 (62 let)
Stara Zagora
BulharskoBulharsko Bulharsko
ChoťSlavka Cholaková
DětiDenica a Stojan
Alma materUniverzita v Sofii
Profesepolitik, fyzikální chemik
Náboženstvípravoslaví
OceněníŘád svatých Cyrila a Metoděje
CommonsNikolay Denkov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Denkov Denkov (bulharsky Николай Денков Денков, * 3. září 1962 Stara Zagora) je bulharský fyzikální chemik a politik, od června 2023 do dubna 2024 předseda vlády Bulharska.[1] V letech 2021–2022 zastával funkci ministra školství v kabinetech Janeva a Petkova. Je členem Bulharské akademie věd. V minulosti přednášel na Univerzitě v Sofii.

Raný život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 3. září 1962 v thráckém městě Stara Zagora.[zdroj?] Po dokončení základní školy se přestěhoval do bulharského hlavního města Sofie, kde v roce 1980 absolvoval Státní přírodovědné a matematické gymnázium.[zdroj?] Následovalo magisterské studium chemie a farmacie na Univerzitě svatého Klimenta Ochridského v Sofii, které dokončil v roce 1987. V roce 1993 obhájil disertační práci a získal doktorát.[zdroj?]

Na počátku své kariéry pracoval jako hostující výzkumný pracovník v japonském JRDC, vedoucí výzkumný pracovník ve výzkumu a vývoji Rhone-Poulenc (Francie), vedoucí vědecký pracovník ve výzkumu a vývoji Unilever a hostující profesor ve Francii (ESPCI-Paris a Univ. Lille).[zdroj?]

Akademická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1997 působí jako odborný asistent a od roku 2008 jako profesor fyzikální chemie na Univerzitě v Sofii. V letech 2008–2015 byl vedoucím fakulty technické chemie a ředitelem magisterského oboru Disperzní systémy v chemických technologiích. Od roku 2007 je doktorem chemických věd. Specializoval se v Japonsku a na univerzitě v Uppsale ve Švédsku; pracoval jako vedoucí vědecký pracovník ve výzkumných ústavech soukromých společností, jako jsou americký Unilever a francouzský Rhône-Poulenc.[zdroj?][2]

V roce 2010 mu bulharské ministerstvo školství a vědy udělilo nejvyšší národní ocenění „Pythagoras“ za vědecké úspěchy. V roce 2013 obdržel čestnou medaili s modrou stuhou od Univerzity v Sofii.

V letech 2012–2013 byl členem různých pracovních skupin na ministerstvu školství a vědy a v radě ministrů. Aktivně se podílel na přípravě koncepce operačního programu Věda a vzdělávání pro inteligentní růst a na projednávání Dohody o partnerství na období 2013–2020 mezi Bulharskou republikou a Evropskou komisí.[2]

Kariéra ve státní správě

[editovat | editovat zdroj]

Od srpna 2014 do dubna 2016 zastával funkci náměstka ministra školství a vědy v druhé vládě Borisova, zodpovědným za vysoké školství a evropské strukturální fondy, včetně implementace operačního programu Věda a vzdělávání pro inteligentní růst. Od 27. ledna do 4. května 2017 byl prozatímním ministrem školství a vědy v prozatímní Gerdžikovově vládě.

V roce 2019 mu byla udělena Solvayova cena Evropské společnosti pro koloidy a rozhraní (ECIS) za výzkumné úspěchy a zvolen řádným členem Academie Europaea.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ministr školství

[editovat | editovat zdroj]

Od 12. května do 13. prosince 2021 opět zastával funkci ministra školství a vědy v první a druhé vládě Janeva i navazujícím kabinetu Petkova, během pandemie covidu-19. Po parlamentních volbách v listopadu 2021, kdy se strana Pokračujeme ve změně (PP) stala největší kongresovou frakcí a mohla vytvořit koalici schopnou vládnout, Denkov se stal ministrem školství v kabinetu Kirila Petkova.[2][3]

Předseda vlády Bulharska

[editovat | editovat zdroj]
Nikolaj Denkov na summitu NATO ve Vilniusu 2023 (horní řada vlevo, vedle Justina Trudeaua)

Na základě výsledků bulharských parlamentních voleb, které se konaly v dubnu 2023, se dne 22. května stal bulharským premiérem v rámci dohody o rozdělení moci mezi dvěma koalicemi (GERB-SDS a PP-DB) s největším počtem hlasů.[4][5][6] Podle dohody se předpokládá, že povede novou vládu následujících devět měsíců, než si vymění pozice s Marií Gabriel.[5][6][7]

Po rozsáhlých jednáních mezi oběma zúčastněnými koalicemi a Hnutím za práva a svobody[8][9] bylo nakonec 2. června dosaženo oficiální dohody o složení kabinetu Denkov-Gabriel.[8] Dne 6. června bulharské Národní shromáždění odhlasovalo Denkovovu novou vládu 132 hlasy pro a 69 proti.[1][7][8][10] Nová vláda se zaměří na boj proti ruskému vlivu v bulharském bezpečnostním sektoru a na získání členství v schengenském prostoru a eurozóně. Politická krize přiměla Bulharsko odložit přijetí eura do roku 2025. V prosinci 2022 zablokovala rakouská a nizozemská opozice žádost o členství Bulharska a Rumunska v schengenském prostoru.[11]

Ve funkci premiéra skončil po rozpadu vládní koalice v dubnu 2024.[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Denkov na anglické Wikipedii.

  1. a b България има ново правителство с премиер Николай Денков - По света и у нас - БНТ Новини. bntnews.bg [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. (bulharsky) 
  2. a b c VESSO. Department of Chemical Engineering - Prof. Nikolai D. Denkov, Ph.D., D.Sc.. dce.uni-sofia.bg [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-06. 
  3. HTTPS://WWW.FACEBOOK.COM/NEWSBGNES. Избират кабинета „Петков”, новите министри поемат властта. БГНЕС [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. (bulharsky) 
  4. ГЕРБ и ПП-ДБ правят правителство, Денков и Габриел ще са премиери за по 9 месеца (видео). Mediapool.bg [online]. 2023-05-22 [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (bulharsky) 
  5. a b DUNAI, Marton. Bulgaria breaks political deadlock with proposed power-sharing deal. Financial Times. 2023-05-23. Dostupné online [cit. 2023-08-04]. 
  6. a b Bulgaria agrees government with rotating PMs to tackle corruption [online]. 2023-05-22 [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b AGENCIAS, RTVE es /. Nikolai Denkov, nuevo primer ministro de Bulgaria. RTVE.es [online]. 2023-06-06 [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (španělsky) 
  8. a b c Bulgaria Finally has a Regular Government (CHRONOLOGY OF EVENTS) - Novinite.com - Sofia News Agency. www.novinite.com [online]. [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. 
  9. Двучасов разговор между ПП-ДБ, ГЕРБ-СДС и ДПС, сред тях Кирил Петков и Делян Пеевски. www.24chasa.bg [online]. [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Bulgaria's parliament elects new government led by PM Denkov. Reuters. 2023-06-06. Dostupné online [cit. 2023-08-04]. (anglicky) 
  11. SERVICE, RFE/RL's Bulgarian. Bulgarian Parliament Approves Coalition Government After Five Elections In Two Years. RadioFreeEurope/RadioLiberty. Dostupné online [cit. 2023-08-04]. (anglicky) 
  12. ČT24. Bulharskem zmítá nestabilita, končící premiér varuje před vlivem Ruska. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]