Přeskočit na obsah

Walter Jumo IV C

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Walter Jumo IV C
Walter Jumo IV C
Walter Jumo IV C
Typřadový letecký motor
VýrobceWalter Jinonice
Konstruktérlicence Junkers Jumo 4
První rozběh1932
Vyrobeno kusů?
Další vývojJunkers Jumo 205

Walter Jumo IV C byl kapalinou chlazený, letadlový dvoudobý vznětový, řadový šestiválec s protiběžnými písty. Byl vyroben podle německé licence Junkers (Jumo 4) Akciovou společností Walter, továrnou na automobily a letecké motory v Praze XVII – Jinonicích.[1] Motor navrhl prof. Hugo Junkers v roce 1928.[2]

Typový list, Walter Jumo IV C, list 1

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Továrna Walter začala zkoušet dieselové, letecké motory kolem roku 1930. Při experimentech s leteckými motory na těžká paliva byl sledován vývoj tohoto problému v zahraničí. Tento vývoj za hranicemi šel však rychleji, než zkoušky prováděné v Jinonicích. V roce 1931 bylo rozhodnuto vlastní vývoj zastavit a pořídit takový typ motoru prostřednictvím licence.[3]

Jako první „diesel“ byl vybrán americký motor, který se v Jinonicích měl vyrábět pod označením Walter Packard Diesel (1932)[4] o nominálním výkonu 165 kW/225 k. Licence od Packardu (Packard Motor Car Co.) dovolovala vyrábět tyto motory v Československu a také v Jugoslávii. Motor byl určen pro dopravní i vojenské letectví. Za podobných podmínek byla uzavřena i smlouva s Junkersem (Junkers Motorenbau GmbH Dessau) na motor řady Jumo (Jumo 4/Jumo 204), která však platila pouze pro výrobu a použití v Československu.[3] Rok předtím (1931) zakoupila továrna Walter licence na automobilové, vznětové motory Junkers SA 9 a SA 12, které byly v letech 1932–1936 úspěšně vyráběny a montovány do nákladních automobilů Walter Diesel o nosnosti 5 resp. 3 tuny. Do podvozku Walter Ideal byl montován silnější SA 12 o výkonu 58,8 kW (80 k), do podvozku Walter PN potom slabší SA 9 o výkonu 40,4 kW (55 k).[5]

Za hlavní přednosti leteckého vznětového motoru byly vyzdvihovány: bezpečnost proti požáru, ekonomie ve spotřebě i v ceně paliva, malý úbytek výkonu s výškou (asi dvakrát menší než u „výbušných“ motorů s karburátory) a žádné rušení radiových přijímačů.[6]

Motor byl uváděn výrobcem mezi vyráběnými typy, i monografie[7] jej uváděla jako v licenci vyráběný, ale podle všeho však tento vznětový motor nebyl v Jinonicích vyráběn, protože o motor žádný letecký výrobce z Československa neprojevil zájem.[8]

Walter Junkers 720 HP (Letectví, leden 1932)

Popis motoru

[editovat | editovat zdroj]

Byl to dvoudobý vznětový motor přeplňovaný odstředivým dmychadlem.[2] Motor používal dvoudobý cyklus se šesti válci a 12 písty v protilehlé konfigurace (boxer). Měl motorovou skříň odlitu z hliníkové slitiny (silumin). Válce byly z oceli, písty ze slitiny hliníku. Šestkrát zalomené klikové hřídele byly obrobeny z jednoho kusu oceli Poldi Victrix Special. Oba klikové hřídele (horní a dolní) byly uloženy v kuličkových ložiskách a navzájem spojeny. Duté ojnice kruhového průřezu byly z chrom-niklové oceli. Rozvod byl řešen pístem, který odkrýval otvory ve stěnách válce.[9] Během pracovního cyklu se písty pohybovaly směrem k sobě. Sací a výfukové otvory byly duplikovány na obou koncích bloku. Na válec byly dvě vstřikovací čerpadla ovládaná vačkou, z nichž každá napájela dvě trysky, celkem čtyři trysky na válec.

Startování motoru se provádělo stlačeným vzduchem. Mazání jedním sacím a dvěma kolečkovými čerpadly bylo cirkulační, pod tlakem se suchou skříní. K mazání se používal letecký minerální olej.[9]

Použití

[editovat | editovat zdroj]

Konstruktéři k tomuto typu motoru neměli valné důvěry. Shodli se, že se neosvědčil a nepřesvědčil, jako ostatně většina leteckých vznětových motorů (např. motory Československé zbrojovky Brno vlastní konstrukce ZOD-240 a ZOD-260 z let 1933–1938).[1] Originální motor Junkers Jumo 4/Jumo 204 byl úspěšně aplikován asi na 5 typech letounů, z toho na čtyřech Junkers (např. Junkers G 38, německý obří dopravní letoun z konce 20. let 20. století, který byl zhotoven v Německu pouze ve dvou exemplářích). Až do roku 1939 tyto motory využívala na letounech Junkers G 24 letecká společnost Lufthansa.

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle [7][9]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Typ: šestiválcový dieselový kapalinou chlazený letecký motor
  • Vrtání: 120 mm
  • Zdvih: 2 × 210 mm
  • Objem válců: 28 500 cm³
  • Délka motoru: 1700 mm
  • Výška motoru: 1600 mm
  • Šířka motoru: 510 mm
  • Hmotnost motoru: 800 kg
  • Kompresní poměr: 16,6:1
  • Převod na vrtuli: 1:1,44, nominální obrátky vrtule 1180 ot/min

Součásti

[editovat | editovat zdroj]
  • Plnění válců: přímé vstřikování, 12 × vstřikovací pumpa (2 na válec)
  • Palivo: motorová nafta (těžký olej)
  • Mazání: tlakové se suchou skříní
  • Chladicí soustava: chlazení vodou
  • Spotřeba paliva: 165 g·h−1·k−1 / 224 g·h−1·kW−1
  • Spotřeba oleje: 12–14 g·h−1·k−1 / 16,3–19,0 g·h−1·kW−1

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Nominální výkon: 600 k/441 kW při 1700 ot./min.
  • Maximální výkon: 720 k/529 kW při 1800 ot./min.
  • Specifická hmotnost: 1,33 kg/k, 1,81 kg/kW
  • Specifický výkon: 21,1 k/l, 15,5 kW/l

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Junkers Jumo 204 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla I (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 223, 229–230. 
  2. ↑ a b HYAN, Tom. Slavné motory - Junkers Diesel. TH Auto. 2023-01, roč. 8, čís. 1, s. 1. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KUMPERA, Teny ing. Do nového roku 1932. Letectví. 1932-01, roč. XII. (1932), čís. 1, s. 13–15. Dostupné online. 
  4. ↑ WALDHÜTTER, Fr. ing. Letecký motor Packard-Diesel. Letectví. 1930-05, roč. X. (1930), čís. 5, s. 174–179. Dostupné online. 
  5. ↑ KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy. I. vyd. Praha: NADAS, 1986. 312 s. S. 307.
  6. ↑ MAYER, O. ing. Letecká perspektiva. Letectví. 1937-10, roč. XVII. (1937), čís. 10, s. 462–465. Dostupné online. 
  7. ↑ a b POCHOP, Ladislav. Dvoudobé vznětové letecké motory. I. vyd. Brno: VUT, fakulta strojní, 2010. 69 s. S. 28–34, 67. 
  8. ↑ Počet vyrobených motorů v závodě Jinonice dle typů do r. 1948, Publisher: Motorlet, n.p. Praha - Jinonice, 1949, In: Státní oblastní archiv v Praze (State Regional Archives in Prague), Archivní 4, 149 00 Praha 4, Fond Walter, a.s., No. NAD 1914
  9. ↑ a b c Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech, Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Vol. 1933, 140 p., p. C1 (1-2)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GUNSTON, Bill. World encyclopedia of aero engines : from the pioneers to the present day —  5. ed., Sparkford: Stephens, 2006., 260 S., ISBN 075094479X
  • KAY, Antony L., Junkers aircraft and engines 1913–1945, London: Putnam Aeronautical Books, 2004 ; 286 S., ISBN 0-85177-985-9
  • KOCÁB, J., ADAMEC, J. Letadlové motory, I. vyd. Praha: KANT, 2000, ISBN 80-902914-0-6
  • PILÁT, Zdeněk. Naše letecké motory. Letectví a kosmonautika. Roč. LX, čís. 5–10.
  • MCLANAHAN, Craig J., Diesel Aircraft Engines: A Delayed Promise from the 1930's, SAE International, Vol. 108, Section 1: JOURNAL OF AEROSPACE (1999), pp. 1103–1112

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Letecké motory Walter
Hvězdicové motory s vrtáním 105 mm
Hvězdicové motory s vrtáním 135 mm
Hvězdicové motory s vrtáním 165 mm
Čtyřválcové řadové motory
Šestiválcové řadové motory
Dvanáctiválcové vidlicové motory
Ploché a ostatní motory
Proudové motory
Turbovrtulové motory
Licenční hvězdicové motory
Licenční dvouhvězdicové motory
Licenční řadové motory
Licenční vidlicové motory
Licenční proudové motory
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Walter_Jumo_IV_C&oldid=22731159“