Zdravotnický prapor „Špitálníci“
Zdravotnický prapor „Špitálníci“ | |
---|---|
Země | Ukrajina |
Vznik | 6. července 2014 |
Druh vojska | zdravotnické |
Typ | dobrovolnické uskupení |
Funkce | evakuace zraněných, krizová medicína |
Velikost | 360+ aktivních zdravotníků |
Posádka | Pavlohrad |
Motto | V zájmu každého života! ukrajinsky Заради кожного життя! |
Velitelé | Jana Zinkevyč |
Nadřazené jednotky | Ukrajinská dobrovolnická armáda |
Účast | |
Války |
Zdravotnický prapor Špitálníci,[1][2] nebo také „Hospitaléři“[3] (ukrajinsky Медичний батальйон «Госпітальєри», Medyčnyj bataljon «Hospitaljery») je ukrajinský dobrovolnický zdravotnický prapor, který od roku 2014 poskytuje první pomoc a evakuuje raněné ukrajinské vojáky z frontových linií v probíhající rusko-ukrajinské válce a věnuje se zdravotnickému školení vojáků i civilistů.[4] Motto praporu zní „V zájmu každého života!“.
K únoru 2024 Špitálníci evakuovali 16 630 zraněných, z toho 3 200 připadá na období před plnohodnotnou ruskou invazí. V praporu aktivně působí asi 360 lékařů a zdravotníků rozdělených do více než 50 posádek.[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Zdravotnický prapor „Špitálníci“ byl založen 6. července 2014[5] dobrovolnou medičkou Janou Zinkevyč. Tehdy osmnáctiletou zdravotnici dle jejích slov k založení praporu vedly krvavé bitvy o vesnice Karlivka a Pisky v Doněcké oblasti, během nichž si uvědomila nutnost dobrovolnické zdravotnické síly schopné působit přímo na frontové linii.[6][7]
Jednotka je pojmenována po Řádu špitálníků, středověkém křesťanském rytířském řádu, součástí znaku je proto i kříž maltézských rytířů.[8] Prapor se krátce po svém vzniku zařadil pod Ukrajinský dobrovolnický sbor, paramilitární křídlo organizace Pravý sektor.[9] Zde však působil jen do roku 2015, kdy se Dmytro Jaroš rozhodl založit novou dobrovolnickou formaci stojící mimo struktury Pravého sektoru, jíž se stala Ukrajinská dobrovolnická armáda.[10][11] Špitálníci se stali jednou ze zakládajících jednotek tohoto uskupení a v rámci Ukrajinské dobrovolnické armády působí dosud.
Jana Zinkevyč se stala náčelníkem lékařské služby Ukrajinské dobrovolnické armády a stálou velitelkou praporu Špitálníků.[8][12][13] V roce 2017 v rámci Špitálníků působilo asi 60 osob, se stovkou dalších v záloze.[14] Během pozdějších fází války na Donbase na pozicích působilo najednou vždy pět posádek zhruba po třech lidech, přičemž limitem byly finance, resp. počet dostupných vozů pro evakuace.[15] Na tzv. nulové linii, tedy pozicích v bezprostředním kontaktu s nepřítelem, se medici střídali striktně v patnáctidenních rotacích, přičemž po dvou rotacích na frontě vždy medikům náležela dovolená. Tento systém měl být inspirován standardy NATO.[7]
V roce 2019 byl založen městský podnik „Špitálníci Dnipra“ (ukrajinsky Госпітальєри Дніпра, Hospitaljery Dnipra) financovaný z rozpočtu města Dnipro, jehož cílem je ve spolupráci s místní nemocnicí školit městský personál včetně městské policie a učitelů na poskytování první pomoci. Podnik po svém vzniku zaměstnával 14 lidí a řídila ho přímo Jana Zinkevyč.[16]
Činnost
[editovat | editovat zdroj]Zdravotnický prapor poskytuje pomoc všem dobrovolníkům, vojákům a civilistům ve válečné zóně, kteří potřebují první pomoc, nouzovou lékařskou intervenci nebo terapeutickou asistenci.[17] Špitálnici především evakuují, stabilizují a transportují raněné z válečné zóny do stabilizačních bodů a frontových nemocnic.[6] Členové špitálníků jsou zpravidla přiřazeni ke konkrétním jednotkám a nacházejí se tak přímo na frontových liniích spolu s ukrajinskou armádou.[8] To umožňuje poskytovat účinnější a okamžitou pomoc přímo během bitvy a zvyšuje šance na úspěšnou evakuaci a zotavení těžce zraněných. Během války na Donbase působili někteří dobrovolníci také v nemocnicích měst poblíž fronty, kde asistovali místnímu civilnímu personálu. Jedním z takových míst byla například 66. nemocnice ve městě Avdijivka.[7]
Dobrovolníci zdravotnického praporu také poskytují stálou podporu raněným v nemocnici města Dnipro, kam byla během války na Donbase převážena většina těžce raněných vojáků a i během plnohodnotné ruské invaze slouží jako jedna z nejvýznamnějších nemocnic pro vojenský personál. Špitálníci zde také poskytují pohospitalizační podporu a rehabilitace pro zraněné a jejich rodiny.[18]
Dalším důležitým posláním Špitálníků je zdravotnicko-taktický výcvik. Před plnohodnotnou invazí se konaly jednou měsíčně v období od časného jara do pozdního podzimu pravidelné kurzy taktické medicíny na základně v Pavlohradě.[19] Školení vedou zkušení zdravotničtí instruktoři, kteří sami prošli rotacemi v bojové zoně. Výcvik poskytovaný Špitálníky je oblíbený jak u vojáků, tak u civilistů, protože znalosti a dovednosti získané při výcviku jsou v prostředí válčící Ukrajiny užitečné prakticky všem, hodit se navíc mohou i při nevojenských mimořádných událostech v běžném životě.[20] Do listopadu 2021 takové týdenní školení absolvovaly téměř dva tisíce lidí,[20] přičemž do června 2023 proběhlo celkem 60 kurzů, z nichž 13 připadá na po plnohodnotné ruské invazi otevřenou pobočku v Kyjevě.[21]
Hned v druhý den plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu začali Špitálníci přijímají nové dobrovolníky a shromažďovat finanční prostředky na opravy vozidel, palivo a zdravotnický materiál a své posádky vyslali do všech sekcí fronty.[22] Se Špitálníky také začali spolupracovat civilní lékaři, kteří nemohou nebo nechtějí opustit své hlavní povolání. V rámci dobrovolnického zdravotnického praporu však mohou nárazově odjet na měsíční turnus na frontových pozicích a poté se opět vrátit ke své civilní službě.[23]
Fungování praporu je závislé na finanční i materiální podpoře dárců, v éře před plnohodnotnou invazí šlo především o Ukrajince včetně diaspory.[18] Po únoru 2022 se Špitálníkům daří získávat podporu i ze zahraničí, významnou roli hraje např. britská pobočka Hospitallers registrovaná ve Spojeném království jako oficiální charitativní organizace, což jí umožňuje získávat zdroje od jednotlivců i spolupracujících organizací.[24] Známými tvářemi praporu se celosvětově stali kanadský veterán Brandon Mitchell[25] a americká zdravotní sestra Rebekah Maciorowski,[26] kteří díky své popularitě na sociálních sítích a obsahu v angličtině dokáží oslovovat mezinárodní publikum a získávat tak pro prapor dary od svých sledujících.[27][28]
Dokumentární snímky
[editovat | editovat zdroj]Mezi lety 2014 a 2015 natočili medici praporu Jevhen Titarenko a Natalija Chazan 120 hodin záběrů, z nichž v roce 2015 vznikl celovečerní dokumentární film War for Peace.[29][30] Americká premiéra se odehrála v roce 2018 na Dnech ukrajinské kinematografie v New Yorku,[31] v roce 2020 byl také promítán na festivalu ArtDocFest v Rize.[32]
Jevhen Titarenko následně natočil v koprodukci s lotyšskými a českými tvůrci včetně Filipa Remundy a Víta Klusáka v roce 2023 další film Východní fronta, který přibližuje fungování Špitálníků během plnohodnotné ruské invaze.[33][34] V Česku měl snímek premiéru na festivalu Jeden svět.[35]
V únoru 2023 se Špitálníkům věnovala také jedna z epizod dokumentárního pořadu Panorama od BBC, nazvaná Ukraine's War Diaries.[36][37] V červnu 2023 pak činnost praporu zmapovala televize ARTE v epizodě dokumentárního seriálu Re: nazvané Freiwillige Sanitäter an der Front.[38]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hospitallers Medical Battalion na anglické Wikipedii a Медичний батальйон «Госпітальєри» na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ PROCHÁZKOVÁ, Petra. Proč musel zdravotník nechat zemřít děvče a proč Rusové zabíjejí zdravotníky. Svědectví ukrajinského režiséra a paramedika. Deník N [online]. 2023-04-24 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
- ↑ Drastické záběry z války a práce ukrajinských dobrovolníků bez příkras. Nesmíme zavírat oči před násilím, říká režisér. Lidovky.cz [online]. 2023-03-29 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
- ↑ Zprávy z Ukrajiny – neděle 5. února. Česká dominikánská provincie [online]. 2023-02-06 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
- ↑ a b About Us. www.hospitallers.life [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
- ↑ ЛЮТИЙ, Артем; ГРИНЬОВ, Віталій. Медичний батальйон «Госпітальєри» заради кожного життя. Радіо Свобода [online]. 2015-08-16 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b DUBCHAK, Andriy; MAKSYMENKO, Olena. “Accident Operations Forces” – How Ukrainian “Hospitallers” Are Hardening Military Paramedics [online]. Překlad George O’Hara. Donbas Frontliner, 2021-11-23 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c ЄРЕМЕНКО, Микола. З ВОЛОНТЕРІВ У ГОСПІТАЛЬЄРИ. Газета "НИВА" [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c ЛЮТИЙ, Артем; ГРИНЬОВ, Віталій. Медичний батальйон «Госпітальєри» заради кожного життя. Радіо Свобода [online]. 2015-08-16 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ ZINKEVYCH, Yana. "…In my heart, I'm dancing." A message from the girl who rescued over 200 wounded defenders. Překlad Jeffrey D. Stephaniuk. Euromaidan Press [online]. 2017-05-20 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Заява командирів і бійців бойових батальйонів ДУК ПС. sectorpravdy.com [online]. 2015-11-12 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ ТИЩЕНКО-ЛАМАНСЬКИЙ, Роман. «Щоби забрати поранених вночі, ми їдемо навпомацки». Як воює парамедик із «Госпітальєрів». tvoemisto.tv [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Яна Зінкевич. www.museumsun.org [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
- ↑ Sister act: The twins who have volunteered to work in a Kyiv medical battalion. The Independent [online]. 2022-03-09 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ АЛІНА, Петренко. Медбатальйон «Госпітальєри» набирає добровольців на вишколи. Як долучитися. Відео. tvoemisto.tv [online]. 2017-03-25 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Яна Зінкевич розповіла про позиції в ООС, де працюють "Госпітальєри". www.ukrinform.ua [online]. 2019-07-19 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Батальйон «Госпітальєри» отримав бюджетне фінансування й став комунальним підприємством у Дніпрі. Радіо Свобода. 2019-02-08. Dostupné online [cit. 2024-03-30]. (ukrajinsky)
- ↑ ЄРЕМЕНКО, Микола. З ВОЛОНТЕРІВ У ГОСПІТАЛЬЄРИ. Газета "НИВА" [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b ЄРЕМЕНКО, Микола. З ВОЛОНТЕРІВ У ГОСПІТАЛЬЄРИ. Газета "НИВА" [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Добровольчий медичний батальйон “Госпітальєри” відзначає шосту річницю і просить про підтримку. novynarnia.com [online]. 2020-07-06 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b DUBCHAK, Andriy; MAKSYMENKO, Olena. “Accident Operations Forces” – How Ukrainian “Hospitallers” Are Hardening Military Paramedics [online]. Překlad George O’Hara. Donbas Frontliner, 2021-11-23 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ About Us. www.hospitallers.life [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
- ↑ GAZETA.UA. "Госпітальєри" збирають на необхідне обладнання, а пластуни шукають медикаменти: як допомогти українській армії. Gazeta.ua [online]. 2022-02-25 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Лікарка з Рівного стала учасницею волонтерського медичного батальйону «Госпітальєри». medicine.rayon.in.ua [online]. 2022-10-21 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ About us. Medical Battalion [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OLEKSIY. Brandon Mitchell - Canadian who saves lives together with the Hospitallers. Medical Battalion [online]. 2023-01-20 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OLEKSIY. “Unsure what Russian propaganda machine decided to spread rumors of my death, but I am alive". Medical Battalion [online]. 2022-12-19 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROMMEN, Rebecca. I'm an American spending Thanksgiving as a combat nurse under fire on the frontline in Ukraine. Business Insider [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHRIS, Brown. Meet a Canadian medic escaping Russian artillery strikes and saving lives on Ukraine's front lines. CBC [online]. 2023-01-27 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ КІРТОКА, Віолетта. Режиcер документального фільму "War for Peace" Євген Титаренко: Монтував стрічку з надією, що люди в Європі зрозуміють: ідеологія, на якій РФ будує своє правління, порівнянна з нацистською Німеччиною. Censor.net [online]. 2018-11-18 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
- ↑ TITARENKO, Yevhen. War for Peace. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. IMDb ID: tt7389874 event-location: Ukraine.
- ↑ В Нью-Йорке прошли дни украинского кино - подробности "Прямого". prm.ua [online]. 2018-10-30 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ War for Peace. Artdocfest [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CONNOLLY, Kate. Ukrainian volunteer medic’s film aims to ‘wake up the world’ to reality of war. The Guardian. 2023-02-27. Dostupné online [cit. 2024-03-30]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Východní fronta. [s.l.]: KVIFF.tv Dostupné online.
- ↑ Kruté boje i radosti odpočívajících vojáků. Dokument ze zákopů ukazuje realitu války na Ukrajině. iROZHLAS [online]. 2023-03-24 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
- ↑ BBC News - Panorama, Ukraine's War Diaries. BBC [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ukraine's War Diaries. www.imdb.com. 2023-02-21. IMDb ID: tt26774499 event-location:. Dostupné online [cit. 2024-03-30].
- ↑ Re: Freiwillige Sanitäter an der Front - Leben retten im Krieg - Die ganze Doku | ARTE. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (německy)[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Oficiální webové stránky (ukrajinsky a anglicky)
- Webové stránky zastoupení ve Velké Británii a Irské republice (anglicky)
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hospitallers Medical Battalion na Wikimedia Commons